Nešlo o žádné veřejné gesto. Spíš jen o moment, kdy si člověk potřebuje na chvíli sednout, zapálit si a být chvíli mimo. Ale pro každého, kdo tu chvíli zachytil, to mělo váhu. Jakási tichá návaznost, ne okázalá, ne plánovaná. Prostě jen syn, který se na pár minut posadil na místo, odkud se jeho táta díval na Vary tolik let.
Pak Janek vstal, dofoukl poslední kouř a zamířil zpět mezi lidi. Pozdravil se i se štábem, objal přátele, pohyboval se naprosto přirozeně. Nešlo o žádné hraní si na prezidenta festivalu ani o nostalgické divadlo. Ale každý, kdo věděl, kam si sedl a proč, to pochopil.
Možná to nebyl záměr. Ale tenhle moment, kdy si Janek Bartoška na chvíli sedl na římse u Puppu, říkal víc než jakýkoli ceremoniál.
Fotogalerie |
Čtenáři hlasovali do 13:46 sobota 1. listopadu 2025. Anketa je uzavřena.
-
501
-
206
-
82
-
48
-
25
-
18
10
30
23
20
9
12
