Pro vrcholové sportovce, ať už se jedná o fotbalisty, hokejisty, nebo biatlonisty, nastává zlom v momentě, kdy už jsou moc staří na to, aby mohli v kariéře takové úrovně pokračovat dál. U fotbalistů se tento věk pohybuje kolem pětatřicátého roku života a právě v této době je zapotřebí, aby se sportovec rozhodl, co dál. Jak se bude živit? Čím vyplní další etapu života?
Pro mnohé je toto období natolik náročné, že si sáhnou na život. Nedávno takto ukončil svůj život v jednačtyřiceti letech fotbalista Pavel Pergl. „Měl po kariéře, ale měl nějakou budoucnost připravenou, udělal si kondiční kurzy a měl trénovat jako kondiční trenér. Ale něco tam bylo v rodině, nevím, co ho vedlo až k tak krajnímu řešení,“ vyjadřuje se Rajnoch.
„Když je fotbalista úspěšný, ty peníze má, může si dovolit, co chce, a nepřemýšlí nad svojí budoucností. Neplánuje, co bude dál po kariéře. Jediné, co plánuje, je jít ráno na trénink, odmakat to, o víkendu zápas, který chce vyhrát. To je všechno. Pak přijde ten zlom po kariéře a člověk najednou neví, co bude dělat, nic kromě fotbalu neumí,“ přibližuje dál, jak fotbalisté vnímají konec kariéry. Z absolutního výsluní se dostanou do zákrytu, přestane o nich být slyšet z médií, skončí tvrdý každodenní režim a jsou postaveni před situaci najít si novou náplň života.
„Odmala člověk jede v režimu až v průměru do pětatřiceti let a z toho se těžko vyskakuje, chvíli to trvá. Člověk musí trochu najít sám sebe, co by mohl dělat do konce života. Tím obdobím hledání projde úplně každý. Ať už jsem to já, nebo třeba Jarda Jágr, který nechce také skončit, protože se bojí tohohle období,“ pokračuje fotbalista a zmiňuje naši hokejovou legendu. Jaromír Jágr je ukázka toho, když se sportovci své vášně nechtějí vzdát, navzdory tomu, že fyzické síly a hlavně jejich výkony už neodpovídají požadavkům vrcholového sportu, a konec všemožně odkládají.
„Pro mě taky nebylo úplně jednoduché vystoupit z toho vlaku. Ze začátku jsem si říkal, že je to super, že si odpočinu, ale samozřejmě po čase mi to začalo chybět. Teď hraji už nižší soutěž a opravdu jsem tápal, co a jak dál, ale nakonec mi přišlo pod ruku taky trénování, začal jsem studovat trenérskou licenci a chodím do televize komentovat ligu, což mě strašně baví,“ ukončuje Jan Rajnoch rozhovor vlastní zkušeností.
U sportovců se o „zlomovém období“ mluví především proto, že jim skončí pevně stanovený režim, a také v souvislosti s relativně nízkým věkem, kdy se sportu musí vzdát.
Na druhou stranu se změnou profese a s potřebou najít si novou obživu se setkává téměř každý, ať už je to čerstvě po škole, nebo kdykoliv jindy v průběhu profesního života. Je stále častější, že například top manager po deseti letech hektického života řekne stop a začne třeba šít boty. Kariéru mění stále víc lidí, v zahraničí je to až pětkrát za život, u nás zhruba dvakrát.
Na rozdíl od špičkových fotbalistů má řadový občan na účtě často na zaplacení jednoho nájmu, natož zásobu několika milionů, která by jim umožnila nad změnou kariéry se hlouběji zamýšlet.
Fotogalerie |
