Ke starým fotografiím ze soukromého alba připojila slova, ze kterých je cítit obrovská náklonnost i úcta.
„Honzo náš drahý. Velmi to bolí a nejde to pochopit. Ale na světě není člověk, co by tě neměl rád a nectil tě. Jsi náš James Bond plný pokory, odvahy a statečnosti. Radka, tvoje žena, a tvoji kluci šli s tebou s láskou životem a to je největší dar. Nikdy nezapomenu.“ V několika větách tak vystihla přesně to, jak na Potměšila mnoho lidí vzpomíná. Nejen jako na herce, ale i jako na mimořádně statečného člověka.
Jejich vztah přitom patřil do doby, kdy byl Jan Potměšil mladou filmovou hvězdou a měl našlápnuto k velké kariéře. Diváci ho už tehdy znali z filmů Bony a klid, Proč? nebo z pohádky O princezně Jasněnce a létajícím ševci. V prosinci 1989 se ale všechno zlomilo.
Při návratu z Ostravy, kam jel přesvědčovat horníky k podpoře sametové revoluce, havaroval a utrpěl těžké poranění. Po nehodě zůstal upoután na invalidní vozík. O tom, jak dramaticky se tehdy změnil jeho život, mluvil sám opakovaně a stejně o tom po letech promluvila i Bela Schenková.
V jednom starším rozhovoru přiznala, že zpráva o nehodě přišla ve chvíli, kdy byla s divadlem v Německu. V sobotu večer volala Potměšilovi domů a telefon tehdy zvedl jeho otec. Řekl jí, že Honza měl vážný úraz, ale že bude v pořádku. Až od svých rodičů se pak dozvěděla, že situace je mnohem vážnější. Ještě během noci si nechala přezkoušet svou roli a další den odjela do Prahy.
Už tehdy bylo jasné, že se během jediné chvíle změnilo úplně všechno. Schenková později řekla, že když se Potměšil zranil, ani na vteřinu nezaváhala, že mu musí stát po boku, a také to udělala.
Právě tahle část jejich příběhu je dnes možná nejsilnější. Nebyl to vztah, který by skončil ve chvíli, kdy přišla tragédie. Naopak. Schenková zůstala nablízku i ve chvíli, kdy se Potměšilův život změnil k nepoznání. V témže rozhovoru popsala, že měli krásný vztah, jenže po úrazu se mezi nimi něco proměnilo. Z partnerství se podle ní postupně stalo spíš sourozenecké a kamarádské pouto.
Otevřeně si o tom prý promluvili a dohodli se, že spolu dál budou bydlet a život nechají plynout tak, jak přijde. Je to detail, který dnes po letech působí mimořádně něžně.
Když teď Bela Schenková vytáhla staré fotografie a připojila k nim slova o „Jamesi Bondovi plném pokory, odvahy a statečnosti“, není to jen dojemný příspěvek na rozloučenou. Je v tom celá paměť jedné doby. Doby, kdy byl Jan Potměšil krásný, mladý, úspěšný a všechno měl před sebou. A také doby, kdy se během jediné noci stal člověkem, který musel o svůj další život tvrdě bojovat.
Možná právě proto její vzpomínka tolik zasahuje. Nevrací jen slavného herce z filmů, ale i Honzu, jakého znali nejbližší. Muže, kterého podle Schenkové nešlo nemít rád.
Fotogalerie |





7
18
10
6
17
22