Jméno Jadran Šetlík je známo i těm, kdo se ve světě fotografie nepohybují, slovinsko-český fotograf si udělal jméno v Česku na začátku 90. let a od té doby se drží v povědomí na vrcholu už jen s pár jmény portrétní a módní fotografie, které si dneska vybaví široká veřejnost jako například Herbert Slavík, Jan Saudek či Tono Stano, z té mladší generace je tu Benedikt Renč či Tomáš Třeštík, ale proč se stále děje, že ta „devadesátková“ jména jsou pořád více v povědomí?
„Možná je to dané tím, že dřív to bylo opravdu řemeslo. Když se fotilo na diapozitivy, tak člověk to musel mít přesně změřené na třetinku clony, musel vědět, co je clona, co je čas, co, jak kdy použít. Svět digitální fotografie ji zpřístupnil úplně, ale i telefonem pořídíte dobrou fotografii, i já sám to takhle v rámci rodinných záležitostí dělám. Ale trochu to profesi fotografů degradovalo a přichází spíš už postprodukce, kterou si člověk v počítači lidově řečeno nahoní a dodělá. Je to už trochu jiný svět,“ vysvětluje Šetlík.
Fotograf během uvádění svého projektu Ve stopách vzorů prozradil, že jeho impulsem ke kariéře byl moment, kdy jako malý dostal do ruky foťák. A vypadá to, že ani s nástupem všech možných i umělých technologií nevymizí dvě fotografické profese: reportážní a portrétní fotografie. Co by Šetlík poradil nováčkům, kteří možná zahodili mobil do kouta a zkoušejí v ruce obracet zrcadlovku?
„Já bych řekl, že je dobré si zvolit téma, které vám bude blízké. Cokoliv. Sport, reportáž, krajina, kytky, architektura... A tohoto jednoho tématu, které vám bude sedět, se držet a v tom se zdokonalovat a zdokonalovat. Talent je jenom malá část toho všeho, je za tím spousta práce a dřiny, ale i nadšení. Bez toho to nejde,“ radí začínajícím fotografům.
Šetlíka na jeho tiskové konferenci měl podpořit primátor města Prahy Bohuslav Svoboda, ale kvůli nenadálým pracovní povinnostem musel odříct svou účast a místo něj přijela hejtmanka Středočeského kraje Petra Pecková, dále byla přítomna byznysmenka Magdalena Souček, přednosta Dětské psychiatrické kliniky Michal Hrdlička, gynekolog a porodník Pavel Calda či houslista Jaroslav Svěcený, jenž je vzorem pro mladého akordeonistu.
Jadran Šetlík, Magdalena Souček a Petra Pecková
Šetlík si od svého projektu, s nímž by rád objížděl i školy a bude pořádat výstavy, slibuje, že mladí lidé se přestanou přiklánět na ničím přínosnou stranu prázdných influencerů a začnou se zajímat o skutečné vzory, v jejichž šlépějích by profesně či umělecky mohli jít.
Dva vzory, které mají už svého následovníka a s ním dvojportrét. Horolezec Radek Jaroš a operní pěvkyně Andrea Kalivodová.
„Tak jak každý dneska ví, co je Stardance, tak bych si přál, aby lidé věděli, co je Ve stopách vzorů, protože to se bude týkat každého člověka, každého, kdo je nadšeným a zapáleným pro jakoukoliv věc a věnuje tomu svůj čas, potenciál a talent oproti těm, kteří stojí, jak říkám, na druhé straně barikády a visí na nějakých sociálních sítích. Tam těch dobrých vzorů moc nevidím. Vždy jsou dva portréty – vzoru a následovníka – a je jedno, zda je to otec se synem, idol a jeho obdivovatel, zda se jedná o řemeslo, sport, umění, profesi nebo vědu,“ říká Šetlík.
Stojíme u portrétu Tomáše Bati a vedle něj je prázdné místo. Na koho Baťa čeká, až mu bude přiřazen?
„S největší pravděpodobností bude toto místo patřit člověku, pro kterého byl a je Tomáš Baťa velkým vzorem, to je Václav Staněk, jenž začal velice mlád ve svých osmnácti letech a dneska je velice úspěšný podnikatel v oblasti obuvnictví. A je ze Zlína navíc, tak si říkám, že když už Baťa, tak koho jiného k němu,“ usmívá se slavný fotograf.
Fotogalerie |
