Scénář k Ivetě napsal Michal Samir, který je už podepsaný pod projekty jako Hany nebo Polednice. Oba filmy ale na ČSFD.cz nesklidily příliš vysoká hodnocení. Iveta si oproti tomu vede docela dobře, na stránce získala poměrně slušných 65 procent a i na premiéře filmu v Lucerně se ozývaly hlasy o tom, že se minisérie povedla a zaslouží si pokračování.
Někteří z kritiků projektu, který uvedla platforma Voyo, mají ale problém třeba s tím, že v průběhu filmu působí postava Ivety Bartošové příliš naivně, zasněně a má nepřítomný výraz na tváři, jako by až postrádala osobnost.
To nelze autorům vytýkat, neboť zřejmě nechtěli do postavy reálné Ivety Bartošové příliš zasahovat, měnit ji a vkládat jí do úst fiktivní slova. Snímek pouze dokumentárně a nebulvárně mapuje prostředí okolo Ivety, která zatím působí jako přízrak, jakási iluze či vzpomínka. Nikoliv jako reálná bytost.
Podobného efektu využil například Quentin Tarantino během znázorňování Sharon Tate ve filmu Tenkrát v Hollywoodu, kdy z úcty a piety herečka prakticky nemluví, jen zasněně prochází před kamerou s nepřítomným výrazem ve tváři, čímž režisér nijak neruší její mediální obraz. Tím ale podobnosti s Tarantinovou tvorbou končí.
Pravda je, že první díl připomíná spíše nějakou romantickou americkou komedii zasazenou do socialistického Československa. Představuje nám tak prudce naivní až depresivní či snad labilní dívku, jež má už od dětství jediný sen: slávu.
Za ní si jde i přes veškeré nezdary, překážky či zákazy starostlivých rodičů. Přitom se na své cestě „do té velké a nebezpečné Prahy“ vydává mladé děvče s chováním nezralého děvčátka, na které logicky koukají muži hladovýma očima.
Minisérie dokumentuje Ivetu Bartošovou od dětství.
Kdo ji slyší zpívat, tomu padá brada a Ivetě lichotí, jak je výjimečná. Ve sboru má přesto problém uzpívat sólo a během pěvecké soutěže získává nanejvýše bramborovou medaili. Přesto se nevzdává a do Prahy ji vytahuje vlastně jedna velká náhoda, Petr Sepeši, který přesně ví, jak s dívkou mluvit, aby se mu poddala. Manipulativně.
Každý Ivetu chválí, zpěv ale zpočátku drhne.
A co si o prvním dílu seriálu myslí diváci?
„Historii píší vítězové, tak kdoví, jak to bylo. Ivetčinu jemnou krásu ovšem herečka bohužel nemá,“ stěžují si na podobu Bartošové ve filmu. Vodochodský jako by Sepešimu z oka vypadl, s filmovou Ivetou je to už horší.
„Tahle herečka se do filmu vůbec nehodí. Hodně špatný výběr,“ píší další.
Nelíbily se ani paruky, jež působí na hercích extrémně nepřirozeně.
Iveta v podání Anny Fialové
„Já nevím. Ona ten život asi celkově neměla moc pěkný, co sem tam zahlédnu ukázky. A celkem se obávám konce. Nevím, zda se na to vůbec někdy dodívám. Ale samozřejmě je jí škoda. Ještě k tomu takový osud,“ obávají se další divačky.
Minisérie Iveta se věnuje čistě hrdince, režimu minimálně.
„Melancholické, zasněné, trpělivé, neskákající v ději, s dlouhými expozicemi a především nebulvarizující a Ivetu Bartošovou polidšťující minisérie. Zkrátka něco, co by člověk nečekal od komerční televize. Iveta je tu sice vykreslena velice naivně, ale zároveň lidsky,“ hodnotí jeden z fanoušků na webu ČSFD.cz.
Fotogalerie |
36
31
22
19
9
6
