Je noc ze čtvrtka na pátek. Na železniční přejezd v Uhříněvsi, kde 29. dubna 2014 dobrovolně ukončila svůj život Iveta Bartošová, přichází žena po třicítce. Sedá si na koleje přímo před projíždějící vlak. Úplně stejně jako kdysi Bartošová.
Železniční přejezd U Starého mlýna v pražské Uhříněvsi.
Vlak nestíhá brzdit a ženě tak působí devastující zranění, která nemůže přežít.
O smrti ženy informoval Deník policie. Policie případ od samého začátku vyšetřuje jako sebevraždu.
V pondělí dopoledne, pouze 3 dny poté, se podobný scénář opakuje. Muž v pondělí ráno vstupuje na koleje v pražských Kolovratech poblíž Ivetina přejezdu. Vlak nestíhá brzdit a muže smete.
Zda-li jde o další sebevraždu, zatím není známo.
A nejde o jediné případy tragických smrtících nehod na kolejích, které se poblíž osudového přejezdu odehrály.
Místo, kde spáchala sebevraždu Iveta Bartošová.
Ivetina sebevražda tehdy českou veřejnost hluboce zasáhla. Všechny její smrt paralyzovala. Nikdo nemluvil o ničem jiném. Stane se snad vlaková trasa mezi Uhříněvsí a Kolovraty poutním místem sebevrahů?
Smrt Ivety Bartošové zasáhla veřejnost. Na koleje smrti chodí další.
Nebylo by to poprvé, co si zoufalí lidé vyberou místo svého posledního výdechu podle nějaké symboliky.
Známý je například Les sebevrahů Aokigahara v Japonsku, kam si každoročně přichází vzít život stovky osob.
Základ tomu položil spisovatel Seicho Matsumoto, který v 60. letech 20. století vydal román, v němž les popisuje jako místo, kam odcházejí lidé zemřít.
Les sebevrahů v Japonsku.
Každoročně obchází místo speciální četa, která mrtvá těla lidí, kteří ukončili svůj život nejčastěji oběšením nebo spolykáním prášků, odklízí.
Sebevrahy neodradí ani cedule s varováním a nouzovou linkou, kterou sebevrazi na své poslední cestě míjejí.
Fotogalerie |
