Za den v Pařížské utratila i sto tisíc! Zpověď exmanažera Ivety Bartošové

Štěpán Karlesz zavzpomínal na tři nezapomenutelné roky, které strávil po boku Ivety Bartošové jako její manažer. | foto: Archív Štěpána Karlesze

Štěpán Karlesz stál sice u zrodu dnes legendární taneční skupiny Uno, v souboru byl ale jenom deset let. Poté, co se jeho tehdejší manželka dala dohromady s Richardem Hesem, uskupení opustil. Od té doby se živil nejen jako choreograf slavných zpěváků, tři roky také dělal manažera Ivetě Bartošové. Podle jeho slov šlo o nejhorší období její kariéry. Karlesz měl tak v přímém přenosu možnost sledovat pád jedné z nejslavnějších českých zpěvaček. A právě k příležitosti pátého výročí jejího tragického úmrtí prolomil hradbu mlčení.

Tři roky jste spolupracoval s Ivetou Bartošovou. Jak jste se s ní dal dohromady?

Tehdy mě oslovil Zdeněk Barták, který ji v té době měl pod svou agenturou a hledal pro ni road manažera. Ona se ale potom se Zdeňkem, jak to u ní bylo zvykem, rozkmotřila, tak jsem jí zbyl.

Co se mezi nimi stalo?

Iveta měla pocit, že dostává málo peněz. Myslela si, že ji prodává za málo. Zdeněk zase razil teorii, že radši dvacetkrát do měsíce za čtyřicet než pětkrát za šedesát tisíc, což má logiku, ale Ivetě se nechtělo pracovat.

Co obnášela vaše práce?

Domlouval jsem termíny, dohazoval peníze, řídil, mnohdy i Praha–Košice na otočku, pouštěl hudbu. Byl to poslední rok jejího nejhoršího období. S Rychtářem to pak bylo teda horší, ale s tím jsem neměl naštěstí nic společného.

Trávil jste s ní v té době hodně času?

Ano.

Jaká byla v soukromí?

Ona byla ke konci spolupráce hodně nespolehlivá. Svou roli v tom sehrály prášky, které zapíjela alkoholem. Ale nerad bych to rozmazával.

Měla hodně práce?

Ano, byla hodně žádaná.

Vy říkáte, že byla hodně žádaná, přitom ale vždycky měla dluh na hypotéce a dost bojovala s penězi. Čím si to vysvětlujete?

Ona nešetřila. Šli jsme Pařížskou a nechala tam klidně sto tisíc. Potřebovala si nakoupit věci na vystoupení, tak tam nechala nekřesťanský peníze. Vždycky jsem nevěřícně zíral.

Můžete prozradit, za kolik v té době vystupovala?

Za šedesát tisíc korun.

To není zase tak moc.

Tenkrát ještě ano. Dneska se vystupuje za vyšší honoráře.

Iveta byla plná života.

Iveta byla plná života.

Nic si ale nenašetřila.

Ona to neuměla. Když bylo, tak bylo. Pak kupovala Arturovi první poslední.

Radil jste jí, aby myslela na zadní vrátka?

To by nemělo smysl.

Říkáte, že byla ke konci nespolehlivá. Jak se to projevovalo?

Rušilo se vystoupení, protože byla indisponovaná.

Kdy se tohle odehrávalo?

To bylo období před Jiřím Pomejem. Ten si myslel, že to změní, že to dokáže. A taky si natloukl.

S kým ona v té době chodila?

Byla se Zdeňkem Podhůrským.

Říkalo se, že se kvůli němu pokusila o sebevraždu.

Ne, to určitě ne.

Jaký jste měl vztah s jejími partnery?

S Jiřím Pomejem i Zdeňkem Podhůrským jsme se znali ze školy. Vycházeli jsme spolu. Znali mě.

Ona chodila i s veterinářem Romanem Hankem. Toho jste znal?

Ano, s tím chodila v průběhu naší spolupráce.

Ivetina maminka ve své knížce „Má dcera Iveta“ říká, že jen on ji mohl zachránit. Proč jim to nevyšlo?

Ivetina maminka měla pravdu a bylo to tím, že nebyl z branže. Nevím ale, proč jim to nevyšlo. Ona to tak měla. Vždycky se pro nějakého chlapa nadchla, a pak rychle ochladla.

A snažili se jí její partneři pomoct?

Pokoušeli se o to. Pomeje ze všech nejvíc, taky to dotáhl nejdál, když si ji vzal.

Vy jste si v té době asi musel oddechnout, když se Jirka objevil na scéně.

V podstatě ano. Rozhodně jsem nebyl naštvaný, že mi ji přebral. Bylo jasné, že to tak dál nepůjde. Vyplynulo to ze situace.

Říkal jste, že jste u ní doma trávil hodně času. Pila před vámi, nebo vždy jen tajně?

Nikdy nepila přede mnou. Vždy na tajno.

Pokoušel jste se jí pomoct?

Snažil, ale marně. Jednou mi dokonce plakala na rameni, že to nedává. Řekl jsem jí, že jediné, co pro ni mohu udělat, je, že ji odvezu k doktorovi. Tak jsem ji tam odvezl a druhý den mi volala, že je doma. Ona se probrala, podepsala reverz a jelo se znovu.

To byla ta Sosnová?

Ne, vezl jsem ji do Brandýsa nebo Staré Boleslavi. Tam měla nějakého známého doktora.

Když se na to zpětně podíváte, měl jste tyhle nervy zapotřebí?

To si taky říkám. Stálo mě to také hodně peněz.

To jste za ni utrácel?

Ne přímo za ni, ale na spoustu kšeftů se nejelo, tak nebyly peníze a já musel živit rodinu ze svých zásob. Pracoval jsem jenom pro ni, a když se za měsíc vydělalo jenom deset tisíc, tak z toho žít nešlo.

Iveta patřila mezi nejžádanější české zpěvačky.

Iveta patřila mezi nejžádanější české zpěvačky.

Kolik kšeftů jste museli zrušit?

Ke konci hodně. Někdy jsem volal i Heidi Janků a jiným zpěvačkám, abych ty pořadatele nenaštval.

Na začátku spolupráce byla spolehlivá, a pak to s ní šlo z kopce. Kde si myslíte, že nastal ten zlom?

Myslím si, že šlo o její psychiku. Byla opravdu nemocná. Měla deprese a maniodepresivní stavy, které se neléčily a ona to zapíjela.

Prášky brala jaké?

To netuším, ale měla prášky i na to, aby nepila. Aby neviděla bílé myšky.

Chodil jste k ní domů pravidelně?

Jen když jsme měli kšeft. Když jsme měli jet do Brna, tak jsem přijel o tři hodiny dřív, abychom v klidu dojeli.

A právě tehdy jste ji nacházel opilou?

Ano. To byly ty momenty. Pak jsem hned volal pořadatelům, že nepřijedeme.

Musel jste ji někdy křísit?

To ne. Většinou spala s flaškou vodky u postele. Byla z ní nepoužitelná mrtvola.

Jak tohle snášel Artur?

Ten byl hodně s Goldou (Arturova chůva Zlata Dvořáková, pozn. red.). V den vystoupení byl u ní.

A nemohla právě Golda ohlídat, aby se Iveta takto neopíjela?

Snažila se, ale nebylo to nic platné.

Jaká byla Golda?

Golda se jí říkalo, protože byla zlatá. Ostatně se tak i jmenuje. Starala se svého času Ivetě o všechno. Proto všechno fungovalo. Pro Ivetu a Artura udělala všechno. Když jsme byli dva dny na cestách, byl u Goldy doma.

Viděl někdy Artur Ivetu v takovém stavu?

To ne. Iveta si na to dávala pozor. Když byla s klukem, tak se takto neopíjela. To pila spíš víno. Občas ji opilou viděl, ale rozhodně ne tak jako já. Předtím než odpadla, tak si vždycky radši zalezl k sobě do pokojíčku.

Kdy jste si uvědomil, že ta spolupráce jde z kopce?

Tenkrát když nabourala benzínku.

Nepamatuju si, že by Iveta Bartošová nabourala na benzínové pumpě.

Tehdy se netrefila do myčky.

To bylo v době, kdy jste jí dělal ještě manažera?

Ano. Volala mi, že je průšvih.

Byla opilá?

Ano.

Bylo to tehdy vůbec v médiích?

Právě že tohle nebylo. Nejsem ten, který by hned volal bulvár. Ututlalo se to. Na to konto nás pan Štaidl poprosil, abychom to začali řešit. Říkal, že to takhle dál nejde.

Jak to řešil?

Kontaktoval sociálku a začal pracovat na tom, aby získal Artura do své péče. Intenzivně to řešil.

Bartošová ve studiu ve svém rodném Rožnově pod Radhoštěm.

Bartošová ve studiu ve svém rodném Frenštátě pod Radhoštěm

On jí Štaidl tehdy sebral Artura?

Myslím si, že později. To už byla s Rychtářem. On ho chtěl do své péče, protože říkal, že to takhle nejde. Jak říkala Halina Pawlowská, Iveta měla osud Anny Kareniny. Byl to ten stejný příběh. Sebrali jí dítě a pak to šlo do kytek. Kdo ten film neviděl, ať se podívá a pochopí!

Jak jste se zachoval, když jste si uvědomil, že s ní chcete spolupráci ukončit?

Ono to vyplynulo se situace, když přišel Jirka Pomeje a řekl, že se o všechno bude starat.

Kdy ten se objevil na scéně? Jak se dostal do jejího života?

V Českých Budějovicích na plese, který pořádal. Tak jak to on vždycky uměl, tak ji přesvědčil, že jenom on je ten pravý, kdo ji dokáže zachránit. Přesvědčil ji o tom, že všichni kolem byli špatní, proto se jí děje vše negativní. Ona byla hodně důvěřivá.

To bylo poté, co jste ji odvezl do psychiatrické léčebny v Kosmonosích?

Ano. To bylo až pak.

Jak se to odehrálo, že jste ji vezl zrovna vy?

Vezli jsme ji já a Golda. Ta mi volala, že je to zlé, že potřebuje pomoc. Tak jsme ji jako mrtvolu naložili do auta a odvezli do léčebny. Smutné na tom bylo, že druhý den byla zase zpátky doma. Podepsala reverz, že jí je už dobře, a nazdar.

To bylo kdy?

Ke konci naší spolupráce.

Ona byla v léčebně i v Kroměříži.

To jsem u toho už nebyl.

Tam byla ale delší dobu, pokud se nepletu.

Je to tak, ale to jsem s ní už nespolupracoval. Ta Kroměříž vypadala nadějně. Bohužel ani tam jí nepomohli.

S Ivetou jste sice po třech letech spolupráci ukončil, ale lhostejná vám být nemohla. Sledoval jste, co se s ní děje?

Ano. Sledoval. Moc jsem jí fandil. Doufal jsem, že se znovu postaví na nohy. Byla to krásná a chytrá ženská. Démon alkohol ji ale zničil.

Jak byste hodnotil tu její kariéru po vás?

Bylo to strašný. S tím Rychtářem a Macurou to byl fičák.

Firma Josefa Rychtáře Ivetě hlídala dům. Znal jste ho z dob, kdy jste s ní spolupracoval?

Neznal. Jenom vím, že když jí houkal alarm, tak přijel někdo z jeho firmy. On ale nejezdil. Až později jsem zjistil, že šlo o jeho firmu.

Sledoval jste její údajný únos Zdeňkem Macurou?

Byly toho plné noviny. Tomu nešlo uniknout. To bylo dno. Oba dva ji zničili.

Nepřemýšlel jste, že ji kontaktujete a zkusíte jí pomoct?

Nepřemýšlel, ale když se to stalo, tak jsem si říkal, že jsem možná měl. A hodně jsem si to vyčítal a pochyboval. Podobné jsme to měli se Šárkou Tomanovou (zpěvačka spolupracující s Přemkem Podlahou, pozn. red.). Den předtím než se jí to stalo, jsem jí venčil psa, protože byla ve strašném stavu, a já se nezeptal, co můžu udělat a jak bych jí mohl pomoct. Dodnes si to vyčítám. Byl jsem si od ní tehdy půjčit kazetu s nahrávkou 1000. reprízy Jesus Christ Superstar a dodnes ji mám. Lidé by se měli zajímat a starat o to, co druhé trápí.

Jak jste se o Ivetině smrti vůbec dozvěděl?

Byl jsem zrovna na cestě do Paříže, na jezdicích schodech v Olympii v Plzni, když mi to volali. Byl to strašný šok. Vůbec jsem nevěřil, nechápal. Ano, to je další místo, kde si na ni vzpomenu.

Karlesz strávil po boku Bartošové tři roky.

Karlesz strávil po boku Bartošové tři roky.

Ona byla dost sebedestruktivní. Pokusila se někdy předtím o sebevraždu?

To opravdu nevím. Vím, že se o tom psalo a mluvilo, ale já jsem u toho nikdy nebyl. Nezažil jsem, že by si vzala prášky nebo si jinak ublížila. To šlo mimo mě. Na její obranu ale musím říct, že místo léčení a jemné péče se s ní zacházelo jako se psem. Hlavně v posledních měsících jejího života.

Jak to myslíte?

O Ivetě „Džambulce“ Bartošové jsme toho slyšeli v posledních letech hodně. Lidi z ní měli často legraci, považovali ji za bláznivou a hloupou alkoholičku, ale před našima očima se odehrávalo drama. Vše bohužel skončilo tragicky. Možná ale nemuselo. Jenže lidé kolem známé zpěvačky si s ní pohrávali jako s nějakou věcí, jako se zvířátkem. A ona neměla sílu se bránit.

Vzpomenete si na ni někdy?

Ano. Velmi často. Když jedu totiž k Heidi, tak jedu kolem jejího domu a hlavně kolem toho pomníčku u kolejí na tom přejezdu. Pokaždé si na ni vzpomenu.

Chodíte se tam někdy podívat?

Takový sebemrskač nejsem, takže ne.

Potkal jste se někdy s Josefem Rychtářem?

Ne. Já bych se s ním ani nechtěl potkat.

S Arturem nebo její rodinou jste v kontaktu?

Ne. Už nejsem ani s Goldou.

Co se stalo?

Nic zásadního. Prostě jsme se přestali vídat. Ale možná se jí ozvu, rostou u ní mraky hub.

Proč si myslíte, že Iveta od sebe ty lidi odháněla? I vás svým způsobem odehnala.

Těžko říct.

Vy jste říkal, že ji trápil démon alkohol, který trápil i jejího otce. Mluvila o tom někdy?

Ano. Říkala, že její táta chlastá.

To ji asi hodně poznamenalo.

Poznamenalo. Velmi. Ona to těžce nesla.

Byla Iveta vůbec se svou rodinou v kontaktu?

Ano. Jezdívali jsme za její maminkou do Frenštátu. Měly spolu výborný vztah.

Jaká byla její maminka?

Velmi starostlivá. Občas za ní i jezdila. Byla v Praze vždycky celý týden.

Tatínka jste taky znal?

Ano, ale ne tak dobře jako maminku. Ten neustále lítal po baráku a něco dělal.

Jaký ona měla vztah se svým otcem?

Rozuměla si víc s mamkou. Ona svého otce spíš odsuzovala za to, že pil. Přitom sama v sobě toho démona měla.

Maminka se jí nesnažila pomoct?

Iveta by si nenechala pomoct. Od nikoho si nenechala pomoct. Taková ona byla.

Fotogalerie

Komentáře

Mohlo by vás zajímat