„Seděl jsem v sále vedle svých herců a to je vždycky emotivní. Byla to první velká projekce pro náš tým i pro lidi. Člověk má v takových chvílích trochu strach z reakcí, neví, jak to budou herci a ostatní prožívat,“ přiznal Petr Václav po projekci Il Boemo, již ve španělském San Sebastiánu sledoval zcela zaplněný sál pro 1800 diváků, který tvůrce odměnil bouřlivým aplausem.
Když český režisér pro svůj historický snímek o osudech českého hudebního skladatele Josefa Myslivečka vybíral herce pro roli malého Wolfganga Amadea Mozarta, spíše než náhoda vedl jeho ruku osud. Jeho zájem upoutal německý chlapec Philip Hahn, který s Mozartem sdílí nejen mimořádné hudební nadání, ale i jméno Amadeus.
„Petr mě tehdy viděl v televizním pořadu u (Thomase) Gottschalka a hned si mě přál obsadit,“ nechal se slyšet Philip. „Žádný casting se tak nekonal,“ doplnil talentovaný herec.
Šťastnou ruku měli tvůrci nejen v jeho případě, pochvalu si rozhodně zaslouží hlavně Vojta Dyk, který se role Myslivečka ujal se ctí a zároveň lehkostí sobě vlastní.
„Když jsem vás viděla poprvé, byl jste takový kocourek. Dozrál jste. A mně se teď líbíte mnohem více,“ prohlásí jedna z jeho filmových milenek, které na nějaký ten dukát nebo žhavou avantýru s nadějným umělcem rozhodně nehledí. Navíc velmi trefně komentuje fakt, že Dyk v průběhu 140 minut zraje jako víno, aby v závěru „shnil“ v zapomnění a bídě.
Děje se tak překvapivě cudnou, nenucenou až nenásilnou formou. Ať už cestu na vrchol, nebo následný sešup na společenské dno, kdy si o vás člověk ani kolo neopře, šlo ztvárnit mnohem syrověji. Tím by se však výpravný snímek, který sází na působivé exteriéry, dobové kostýmy i famózní hudební stránku, připravil o valnou část kvalit.
Kdo by ale čekal variaci na Formanova Amadea, byl by zklamán. Už proto, že byl každý ze skladatelů úplně jiný. Il Boemo si neklade za cíl pokračovat v tradici, nebo dokonce zastínit Oscary oceněnou legendu.
Divácky atraktivní formou chce přiblížit život zapomenutého hudebníka, který si s Mozartem nezadá a v některých ohledech ho dokonce předčí.
Navíc přináší hned dva kulturní zážitky v jednom. V době, kdy návštěva opery zatíží rozpočet podobně jako aktuální účty za elektřinu nebo plyn, nabídne filmovou podívanou i chvíle, jež ocení každý milovník vážné hudby. To vše v prvotřídním dobovém balení, o tom, že člověk nahlédne do soukromých italských paláců ani nemluvě.
Navíc valnou část filmu také v původním italském znění. A to se taky počítá...
Fotogalerie |