Gabriela Koukalová (28) přišla s šokujícím odhalením. V knize Martina Moravce „Jiná Gabriela Koukalová“ popsala svůj boj s poruchou příjmu potravy. Co byste o mentální anorexii měli vědět a jak se liší od mentální bulimie? Zeptali jsme se uznávané psycholožky Mgr. Zuzany Douchové.
Co znamená mentální anorexie?
„Mentální anorexie je charakterizována omezováním příjmu potravy až po úplné odmítání jídla a úmyslným snižováním hmotnosti. Neléčená může končit smrtí (2–8 %) nebo přejít do chronické mentální anorexie (20–25 %), při které nemocní konzumují alespoň život udržující minimum potravy. Porucha má závažné následky a zásadně narušuje sociální život nemocného. Nemoc je sice spojena s jídlem, tělem a hmotností, ale jde především o duševní poruchu. Hladovějící tělo tak často může zobrazovat hladovějící duše,“ řekla nám psycholožka Zuzana Douchová.
Jaké jsou příznaky nemoci a jak vzniká?
Pacienti většinou nesprávně vnímají proporce svého těla, připadají si neustále tlustí a nedokonalí, i když okolí už jim dává najevo, že něco je viditelně v nepořádku. Výjimkou není ani to, když na kost vyhublí si stále připadají obtloustle.
Anorektici mívají chorobný strach z tloušťky, a tak snižují příjem potravy na minimum, což je začne ohrožovat na životě. Minimální nebo žádný příjem potravy nemocní často doplňují extrémními sportovními výkony, čímž dosahují „kýženého“ výsledku, totiž „dokonalé“ hmotnosti.
Celý proces hubnutí může doprovázet pocit vítězství, pocit, že jedinec má výsledky a dokázal překonat sám sebe. Jedná se totiž především o duševní onemocnění v reakci na stres nebo traumatický zážitek, změnu školy, úmrtí v okolí, rozvod rodičů, sexuální zneužívání, případně jinou situaci, se kterou si postižený nedokáže poradit, a tak to řeší „jídlem“, respektive jeho odmítáním.
Modelka Isabelle Caro podlehla následkům anorexie.
Přispět mohou i genetické faktory nebo psychické problémy vznikající často jako reakce na výchovu. V neposlední řadě ke vzniku nemoci přispívá společenské pojetí krásy a kult vyhublosti. Od 90. let na nás útočí nepřirozeně vyhublé modelky, které nemají nic společného s reálnou postavou. Jsou totiž na drastických dietách daleko pod hranicí zdravého příjmu potravy.
Jaký je rozdíl mezi bulimií a anorexií?
Mentální bulimie i mentální anorexie se obojí řadí mezi poruchy příjmu potravy. Jak ale tyto dvě nemoci rozeznat? Bulimie na rozdíl od anorexie často není patrná na první pohled, pokud postižené bulimií nesledujete na každém jejich kroku. Bulimie je stejně jako anorexie závažné duševní onemocnění, které může končit až smrtí, ale nemusí být doprovázeno drastickým úbytkem hmotnosti, jako je tomu u anorexie.
Zatímco „anorektiky“ poznáme většinou snadno, nemocní jsou vyhublí na kost a připomínají oběti koncentračních táborů, onemocnění bulimií nemusí okolí registrovat.
„Mentální bulimie je charakterizovaná opakujícími se záchvaty přejídání velkým množstvím jídla během krátké doby a následným zvracením. Tato sebedestruktivní forma manipulace s jídlem je doprovázená chorobným strachem z nárůstu hmotnosti, přehnanou kontrolu hmotnosti a zároveň pocity ztráty kontroly nad jídlem. V pozadí této poruchy jsou pocity viny, zoufalství, bezmoci, osamělosti, stresu, deprese nebo potlačovaného hněvu. Jídlo se stává závislostí a často jediným způsobem, jak řešit své emocionální problémy,“ píše odbornice na poruchy příjmu potravy.
Isabelle Caro svůj boj s anorexií bohužel prohrála.
„Mezi anorexií a bulimií neexistuje jednoznačná hranice, často jedna porucha přechází v druhou či se doplňují. U téměř 50 % dívek, u kterých byla diagnostikována anorexie, později vzniká bulimie. Bulimičtí pacienti často netrpí výraznou podváhou, jejich váha je v mezích normy či jen mírně nižší. V jídle se však také omezují, snaží se zhubnout a trpí výraznými extrémy období hladovek a následného přejídání,“ uvádí také psycholožka Zuzana Douchová.
Fotogalerie |
