Filipe, těmi živými chobotnicemi jste na Instagramu spustil pikantní diskuzi. Co přesně to je za pokrm, jak se připravuje, kolik odvahy chtělo si ho dát? A především asi všechny zajímá, jak chutná?
Jedná se o tradiční korejský pokrm, kdy se oddělí hlava chobotnice od chapadel. Člověk by čekal, že zemře, nicméně ještě desítky minut chapadla bojují na talíři. V Koreji je to častá příčina úmrtí člověka, přísavky chapadel se přisávají k talíři, živé je namočíte do sezamového oleje a pak bojují ve vaší puse, musíte je přemoci rozkousáním, jinak vás dokážou zadávit.
Pochutnal jste si? Podle videí jste s tím skutečně bojoval.
Pro nás Evropany je to poměrně nesnesitelný pocit a vzhledem k tomu, že jsem si uvědomil, jak chobotnice nejde zabít jednoduše ani oddělením hlavy, přestal jsem ji tímto jíst. I když chutná skvěle...
Co dalšího netradičního jste ochutnal?
Je to můj zvyk, že když cestuji, všude se přizpůsobím a jím to, co místní. Patří to k poznávání kultur a jiné kultury poznávám tak rád proto, abych si stále uvědomoval, že i přes to všechno žijeme v nejlepší zemi na světě. Za svůj život jsem jedl třeba obří tarantule i štíry v Indočíně, hmyz v Africe a nejšílenější mořské potvory ve východní Asii.
Proč jste si vybral Asii zrovna na Vánoce, které má většina lidí spojené hlavně s domovem?
Jsem v tomhle poměrně konzervativní, Vánoce slavím mimo domov poprvé v životě, ale o to více netradičně. Na Štědrý den jsem po čtvrté ráno vyrazil ze Soulu do demilitarizované zóny Jižní a Severní Koreje. Štědrý večer probíhal velmi divoce v baru s blízkými přáteli, proběhla i „obalovaná“ večeře a druhý den ve městě Pusan (nebo též Busan) jsem v uzbecké restauraci objevil i bramborový salát. Místo vánoční mše proběhla bizarní návštěva karaoke baru.
Jak vypadá takový Štědrý den v demilitarizované zóně?
V případě Severní Koreje nejde na Štědrý den zapomenout na příběhy milionů lidí oddělených od svých příbuzných. Slyšel jsem takových konkrétních příběhů spoustu. Jižní Korejci mají v tomto ohledu zajímavou tradici, chodí smutnit a klanět se prakticky až k ostnatým drátům.
Jak na vás hranice s KLDR a celkově demilitarizovaná zóna působily?
Měli jsme dokonce možnost dalekohledem pozorovat fingovaný život v propagandistické vesnici na severu. Také bylo zajímavé s mou postavou zvládnout 150 centimetrů vysoký tunel, který je dlouhý několik set metrů a nachází se 73 metrů pod zemí. Prostě jsem měl velmi extrémní vánoční den podtržený teplotou minus 17 stupňů.
Co ještě plánujete v Jižní Koreji navštívit?
Aktuálně jezdím po největších městech, jen Soul má několik zásadních čtvrtí, které je potřeba poznat. Velmi se zde věnuji studiu historie, teď jsem v Pusanu, což je druhé největší město, které je slavné pro tzv. Pusanský perimetr a zdejší bitvy pomohly otočit průběh korejské války.
Silvestra budete trávit také velmi netradičně. Slyšel jsem o Hirošimě.
Ano, na jih Japonska se hodně těším, budu tam přes Silvestra i proto, že Japonsko je pro mě možná nejvíce fascinující zemí. Mám tam tradičně i nějaké obchodní záležitosti a vyhovují mi tamní služby, kuchyně, atmosféra... Jak v Koreji, tak i v Japonsku jsou úžasné podniky a restaurace s kvalitou jídla, o které se nám v Evropě příliš nesní, takže si to samozřejmě budu užívat, jak jen se dá.
A proč právě Hirošima? Vím, že se hodně zajímáte o válečnou historii...
V Hirošimě mi jde hlavně o atmosféru Atomového dómu, který byl navržen českým architektem, postaven roku 1915 a přečkal americký atomový výbuch 6. srpna 1945 určený civilnímu obyvatelstvu. Určitě sledujte moje profily na Instagramu a Facebooku, budu tam o svých cestách dále informovat, i když je to pro mnohé velmi kontroverzní. A všem přeji veselé Vánoce a šťastný nový rok!
Fotogalerie |