Obrovská radost ale i překvapení, to byly hlavní emoce, které pohltily Otakara,když se dozvěděl, že zvítězil. Překvapení byli i mnozí fanoušci, kteří možná drželi palce někomu jinému. Ostatně Otakar podle mnohých měřítek nepatřil k úplným favoritům.
Zásadní moment přišel ve finálovém souboji, kde Otakar naprosto pohořel na tom, že nedokázal rozdělat oheň a skončil beznadějně poslední. I Novotný na něj posměšně pokřikoval, že to snad není možné, že se ani za 71 dní zkušený hráč nenaučil rozdělávat oheň.
Někde tady měla zřejmě cesta Otakara skončit, jenže se ukázalo cosi, co nikdo nečekal. Do finále si ho vytáhla Kristýna, která, jak sama řekla, měla s Otakarem od začátku dohodu a velmi silné pouto, že se navzájem podpoří až do finále.
Naprosto se tím odhalila podstata Otakarovy hry. Neuměl manuálně téměř nic, na ostrově se nechal obskakovat, což mu připomněl otázkou i Matěj (Jak dlouho by jsi přežil na ostrově, kdyby se o tebe všichni nestarali?), v soubojích také nebyl rozhodně úplně excelentní a celkově byl poměrně málo viditelný.
Jenže Otakar vsadil na jedinou zásadní kartu, naprosto fantastickou sociální hru. Nikdo proti němu celou hru nešel, nebyl hlasován, nemusel do duelu, jeho jméno nikdy nepadalo v žádných spekulacích a plánech, jakoby se nad celou hrou vznášel a byl nedotknutelný.
Nepředvedl žádné výrazné herní tahy, vlastně si je těžké vybavit nějaký ikonický moment, kterým by se zapsal do povědomí diváků. Jenže si omotal kolem prstu úplně všechny, napříč kmeny, napříč aliancemi, měl několik extrémně silných vazeb a to mu stačilo prakticky celou hru.
„Ota zvítězil především díky své sociální hře, která byla ještě mnohem výše, než ty jeho ostatní dovednosti, a všechny své soupeře díky ní ubil, což je fantastické. Je to totiž jedna z nejdůležitějších složek celého Survivoru,“ řekl Novotný na slavnostním večeru.
Ano, Otakarova hra se smrskla na neúnavné budování extrémně pevných přátelství, dávání si malíčků, slibů a přísah prakticky se všemi. A jak sám konstatoval v závěrečné řeči, většinu těchto slibů porušil a výčet těch, které zradil, byl velmi dlouhý. Přesto mu byli porotci nakloněni a dali mu více hlasů, než soupeřům.
Otakar je naprostý fenomén, který vytvořil pomyslný protipól vítěze druhé řady Tomáše Weimanna. Ten neměl žádnou sociální hru, všichni bez rozdílu ho nenáviděli a neustále ho hlasovali. Weimann chodil do jednoho duelu za druhým a díky své extrémní fyzičce vyřazoval své soupeře jako na běžícím pásu. Žádné aliance, sliby ani přísahy, prostě jen jeden souboj za druhým až do finále.
Letošní vítěz je přesným opakem, nenápadný, stále v pozadí, tahající za nitky. Jaký rozdíl oproti Mikýřovi, který také rozjížděl sociální hru, ale nebál se postavit osobně smrtelně nebezpečným pistolníkům v čele s Pirátem, šel často sám kůží na trh a jeho souboje byly epické. Navíc dokázal svými hláškami bavit hráče i diváky. Stejně tak Pája, který ovládl celou hru brutálními herními tahy, svérázným vystupováním, odvážnými scénami, kdy na sebe záměrně nechal pršet veškerý hněv ostatních. Přišel o oblečení, o brýle, přesto dokázal vyhrát.
Otakar šel po cestě, kterou mu částečně nastínil v minulé řadě Michael. I on se vyhýbal soubojům a tahal za nitky, ale navíc byl i kuchařem a byl tak nepostradatelný pro celý kmen. Přesto jeho hra, byť byla více teatrální, tak se Otakarově přístupu hodně blížila. Co nestačilo na vítězství loni, letos už fungovalo dokonale.
Jestli byla tato řada Survivoru nejlepší ze všech, jak tvrdí Ondřej Novotný, je sporné a asi záleží na vkusu každého diváka. Vítězem ale rozhodně není někdo, kdo by se stal nezapomenutelnou ikonou soutěže. Přesto zaslouží uznání a velký respekt, protože ukázal, že vyhrát se dá i s jedinou kartou.
Fotogalerie |
10
12
7
18
12
28
