Konečně se to povedlo. Solidní popové album, které vysloužilo Ewě Farné místo mezi zkušenými a uznávanými interprety. Spousta recenzentů píše, že Farna konečně dospěla. Podle nás vyrostla už dávno, pozici solidní umělkyně si ale upevnila až teď.
Album Umami má jasnou tematiku a dobrý obsah. Všechno to, co na dnešní scéně hodně chybí, protože když už nějaký umělec dobré album vypracuje, nutně to ještě neznamená, že bude mít i hitový potenciál a že zaujme mladé publikum.
Hlavním tahounem Umami je fakt, že je deska prudce osobní, přestože ji Ewa tak úplně sama nenapsala. Šikovný tým ale dokázal zpěvačce našroubovat písničky na tělo a propojit je dohromady tak, aby na sebe hezky navazovaly a doplňovaly se jako puzzle. A tak zpěvačka, podle níž bylo víno grunt a která čekala, jestli její milý zavolá, anebo přijde, najednou pěje o tom, že už se nebojí říkat svůj názor a že je taky jenom obyčejná žena.
A tak zatímco Tomáš Klus míří se svým albem Cítím dolů do kravinců, Ewu vystřelilo Umami mezi hvězdy a vybojovalo jí slavíka i všeobecné uznání.
Zvuk desky se inspiruje největšími světovými trendy a první půlka alba by se klidně dala zaměnit s hudbou, kterou tvoří zahraniční umělci jako třeba Dua Lipa. Ano, je to generický pop pro široké publikum, se stravitelnými texty, jež masově fungují. Druhá půlka alba už má menší hitový potenciál, ale zase se zdá osobnější.
Vsadit na téma tělo, sebeláska, sebevědomí a feminismus zrovna v době, kdy je Farna oslavovaná za to, že překonala svoje psychické, váhové a kdovíjaké další problémy, a zároveň oznámila druhé těhotenství, se tak ukázalo jako jasným klíčem k úspěchu. K Ewině brandu se tohle téma hodí a působí autenticky a lidé jí ho věří.
Zpěvačka si na albu pohrává s několika hudebními styly, koketuje jak s přímočarým popem, tak i třeba s gospelem. Slova jako bůh nebo „Eva z ráje“ ostatně na albu zaznějí vícekrát.
Pěvecky je deska také solidní, přesto se v ní Farna nijak extrémně neukazuje a nepředvádí a na pěvecky náročnější skladby tak teprve čeká.
Ewa Farna s videoklipem k písničce Tělo boduje na všech frontách.
Deska Umami nabízí nejen hitové písničky s chytlavými melodiemi, ale také kvalitnější a osobnější skladby. Samozřejmě pak i slabší kousky, některé z nich působí až jako rýmovačky à la stará mladá a album pomyslně sráží dolů.
V písni Ross & Rachel přitom zazní i anglická větička. Těch kdyby bylo na albu více, bylo by vyloženě světové. A třeba jimi mohla Ewa nahradit stereotypy, které jsme slyšeli už v milionech jiných písní. I v textech se zlepšila, ostatně na písničkách se sice autorsky podílela, kompletně sama ale album nevytvořila. Farné pomáhali producenti a autoři z Anglie, ze Švýcarska i z Dánska.
Díkybohu deska nevyzněla tak, jako by Ewa chtěla někoho poučovat nebo přesvědčovat o své pravdě. Zpívá zkrátka pro fanoušky a hlavně pro sebe. I proto album tak dobře funguje, působí nenuceně a poukazuje na zpěvaččinu vyzrálost.
Sama Ewa ostatně v písni Verze 02 zpívá: „Pořád jsem to já, jen verze nula dva, co se nemusí ptát: Měl mě vůbec rád?“
Podle Farné je pro každého umami jeho života něco jiného, pro ni se jím stalo právě mateřství. I proto zvolila skrytý význam slova „umami – u mámy.“ Umami je pátá chuť, která dává vyniknout všem ostatním a poprvé v životě ji prý máme ochutnat v mateřském mléce.
„Nálady mám občas smutný, ale nejsem nešťastná,“ zpívá Ewa.
Ani my nejsme z poslechu jejího alba nešťastní. Působí na nás motivačně a pozitivně a to byl asi i hlavní záměr.
Fotogalerie |
