Eva Toulová si prošla radikální proměnou. Dříve si nemohla dovolit oblečení, které by přitáhlo pozornost, protože, jak sama přiznává, její stehna a lýtka „byla narvaná k prasknutí“. Nakonec ale vyhrála válku s čokoládou (částečně) a změnila postoj k jídlu. Jenže zatímco hubnout jde ráz na ráz, cit pro módu se vyvíjí roky.
Její aktuální strategie je jednoduchá: čím méně, tím lépe. Co na tom, že z jejího vkusu bolí oči? Toulová konečně může nosit, co chce, a taky to dělá. A že je to často katastrofa? Možná. Ale taky to má něco do sebe – autenticitu. A v českém showbyznysu, kde většina celebrit spoléhá na uniformní róby z půjčoven, je vlastně osvěžující sledovat někoho, kdo se nebojí být jiný.
Jasně, Filip Vaněk má z Toulové záchvat a místo toho, aby jí poradil, křičí: „Tuhle hrůzu mi ani neukazujte!“ Je to odsudek pozéra, pronásledovat ji jako nejhorší noční můra módy je tak snadné a nic to nestojí, že?
Proměna těla ji přirozeně vedla k tomu, že si chce užít oblečení, které dřív nosit nemohla. Jenže vkus a cit pro módu se nevyvíjí ze dne na den. Možná se teprve učí, co jí sluší, možná se cítí v některých věcech poprvé dobře a prostě si je chce užít bez ohledu na pravidla stylu. Další faktor? Možná se stydí nechat si poradit. Možná má pocit, že když jí někdo bude říkat, co si obléct, bude to znamenat, že na sobě musí něco změnit. Možná jí na tom vlastně nezáleží tak, jak si myslíme.
Podobně je to i s její filmařskou kariérou. Většina jejích filmů je na ČSFD hodnocena jako trestný čin proti kinematografii. Ale ona jede dál. Kritiky neřeší, jede si svůj low-budget styl a na rozdíl od jiných „umělců“ do toho cpe vlastní peníze místo dotačních milionů. Jestli je to český Zdeněk Troška v sukni? Možná. Ale aspoň je ve svém bizáru konzistentní.
Ať je to jakkoli, jedno je jisté: posměch nikdy nikomu nepomohl. Zkusme se na ni podívat jinak. Ne jako na někoho, kdo „to neumí“, ale jako na člověka, který se prostě ještě hledá, nebo se možná našel, jen trochu jinak, než bychom čekali.
Fotogalerie |



10
25
12
17