„Vražedný dekolt Evy Decroix.“ Přesně tak nějak se začaly po závěrečném ceremoniálu 60. ročníku karlovarského filmového festivalu skládat titulky. A tentokrát to nebyla úplně přehnaná mediální zkratka.
Eva Decroix, která na sebe v posledních měsících strhla pozornost nejen politikou, ale i osobním životem a výrazně aktivnější komunikací na sociálních sítích, vyrazila na červený koberec v modelu, který nešel přehlédnout.
U jejích šatů by bylo nejjednodušší zastavit se u dekoltu. To by ale byla škoda. Ten model totiž nebyl zajímavý jen tím, že ukázal hodně. Zajímavý byl tím, že ukázal hodně a přitom se nerozsypal do trapnosti.
Tohle je přesně typ šatů, které jsou buď velmi dobré, nebo velmi špatné. Nic mezi. Hluboký výstřih až skoro do pasu je módní disciplína pro pokročilé. Neodpouští špatné držení těla, špatnou látku, špatný styling ani nejistotu. Eva to riskla. A risk jí vyšel.
Na závěr karlovarského festivalu si vzala tmavě modré saténové šaty od české návrhářky Šárky Moravové z Vysočiny. A to je první důležitý bod. Není to náhodná půjčená róba bez příběhu. Vysočina je kraj, odkud Decroix pochází a kde politicky působila. Vzít si na takhle sledovanou akci návrhářku z vlastního kraje je chytrý detail. Vyšle tím malý signál: vím, odkud jsem, a umím to použít.
Druhý bod je samotný střih. Šaty stojí na hlubokém výstřihu, ale nejsou celé postavené na efektu „podívejte se“. Mají pevnější horní část, tvarovaná ramena, dlouhou hladkou sukni a tmavě modrou barvu, která tomu dává větší klid, než kdyby zvolila červenou nebo černou. Červená by byla moc prvoplánová. Černá by byla bezpečná. Modrá je v tomhle případě dobrá střední cesta: večerní, ženská, výrazná, ale ne hysterická.
A hlavně: nepřidala k tomu zbytečnosti. Vlasy stažené dozadu, žádný náhrdelník, jen náušnice a psaníčko. U takového výstřihu je to správně. Náhrdelník by celý model zabil. Velké lokny by z něj udělaly svatební katalog. Přehnaný make-up by posunul výsledek jinam, než chtěla. Takhle nechala šaty mluvit a zbytek jen hlídal, aby to celé nespadlo do laciného efektu.
Decroix prostě chtěla být sexy. A proč by nemohla? Tohle je na celé debatě možná nejzajímavější. Když podobný model vezme herečka, většina lidí řeší, jestli jí sluší. Když ho vezme politička, okamžitě se začne řešit, co tím chce říct, jestli si to může dovolit a jestli to „není moc“. Jenže červený koberec není porada klubu ani tiskovka po vládě. Je to prostor pro záběr. A Decroix si zjevně řekla, že ten obraz nebude opatrný.
A tady se dostáváme k tomu, proč to u ní funguje víc než jen jako módní výstřelek. Eva Decroix je poslední dobou mnohem viditelnější. Politicky, mediálně i osobně. Po oznámení rozvodu s francouzským manželem začala působit uvolněněji, osobněji a aktivněji na sociálních sítích. Vedle právničky a političky se ukazuje i žena, která se nebojí trochu pracovat se sebou jako značkou. Někomu to vadí. Někdo tomu tleská. Ale ignorovat to nejde.
Vedle ní šel Jan Fiala, mladý influencer a její asistent, který se stará o její prezentaci. Outfitově byli sladění až překvapivě přesně. On v tmavě modrém obleku se světlou košilí, ona v tmavě modrých šatech. Samozřejmě to spustilo obvyklé řeči o mladém muži po boku političky. To se dalo čekat. Ale právě i tahle část ukazuje, jak Decroix dnes pracuje s obrazem.
Tady nejde o to, jestli se někomu líbí dekolt. Tady jde o to, že Eva Decroix přestala působit jako politička, která se omlouvá za to, že je vidět. A to část lidí znervózňuje víc než samotné šaty. Sexy žena v politice je pro české publikum pořád problém. Buď má být cudná, aby byla seriózní, nebo krásná, ale pak se jí začne automaticky ubírat vážnost. Decroix na to ve Varech odpověděla docela jednoduše: vzala si šaty od návrhářky z Vysočiny, ukázala výstřih, vzala sladěný doprovod a prošla se po koberci tak, že se o ní mluvilo ještě druhý den. To není skandál. To je dobře zvládnutý nástup.
A tím se dostáváme k hlavní otázce: co tím Decroix vyslala? Podle nás celkem jednoduchý vzkaz. Nejsem jen funkce a politická značka. Jsem žena, která si může vzít sexy šaty a nemusí se za to předem omlouvat.
To neznamená, že je každý musí milovat. Šaty jsou odvážné a někdo je bude považovat za moc. To je v pořádku. Ale rozhodně nejsou nudné. A v zemi, kde se spousta veřejných lidí obléká tak, aby hlavně nikoho nenaštvali, je i tohle docela výkon.
Dá se říct, že ty šaty byly moc? Ano. Ale někdy je moc přesně to, co má na červeném koberci smysl. Zvlášť když to není prázdné. Tady byl příběh kraje, návrhářky, osobní změny, nové viditelnosti a ženskosti, která se nesnaží tvářit omluvně.
A proto ten model fungoval. Ne proto, že měl hluboký výstřih. Ale proto, že ho Eva Decroix unesla a věděla, proč si ho bere.
Fotogalerie |
8
34
11
12
39
13
