Herečka Eliška Balzerová je známá tím, že vždycky zůstává věrná. A teď to není myšleno ve smyslu partnerského vztahu, ale především k lidem z branže a také k milovanému divadlu.
A právě velká láska k divadlu jí způsobila nejen mnoho radosti a životních zážitků, ale také hluboké zklamání, z něhož se evidentně stále nedokáže dostat.
V letech 2012 až 2016 byla Eliška ředitelkou Divadla Na Fidlovačce, kde předtím patnáct let byla členkou souboru.
Nebála se té výzvy a práci si zamilovala, protože se mohla podílet i na chodu chrámu kultury.
„Řídit divadlo bylo dobrodružné. Než jsem se chopila ředitelování, všechny lidi z divadla jsem si svolala. Seděli jsme v hledišti a já jsem se jich zeptala, jestli mě chtějí. A oni souhlasili, protože bylo zapotřebí, aby to vzal někdo věkově odpovídající a také někdo, kdo v tom byl zaangažovaný od počátku,“ řekla v Show Jana Krause herečka.
Balzerová vypadá naprosto famózně, ale vypadá, že ji stále něco trápí.
O tom, co takové ředitelování obnáší, věděla už od své kamarádky Jiřiny Jiráskové, která deset let řídila vinohradské divadlo.
Ale praxe byla stejně trochu jiná.
„Jednou jsem seděla s Jiřinou v její pracovně a ptala jsem se jí, jak se má v nové funkci. Ona mi odpověděla: ‚Nikdy jsem netušila, že ředitelování divadla je o toaletních papírech a čistých záchodech.‘ Všechno zkrátka musí projít ředitelnou a na té Fidlovačce to taky bylo tak trochu o tom. Zároveň jsem i hrála, ale nové role už jsem si nepřidělovala,“ prozradila s tím, že nakonec dojela na financování divadla.
Nedostala grant, který tolik nutně potřebovala, takže bylo divadlo na pokraji krachu. Proto s nevůlí odstoupila, protože věděla, že to už nezvládne. Je však poznat, že dodnes ji tento neúspěch mrzí.
Žádný učený z nebe nespadl a ty nekonečné hádky o penězích na chod divadel zažil snad každý ředitel.
Fotogalerie |
