Svého času platili za jeden z nejstabilnějších stejnopohlavních párů showbyznysu. Dan Krejčík a Matěj Stropnický si pořídili rozpadlý zámek v Osečanech a pustili se spolu do jeho rekonstrukce s cílem znovu ho otevřít lidem, což se podařilo.
Práce na zámku je sice stále dost, někdejší šéf Zelených je na ně ovšem sám. Na začátku loňského roku totiž jeho velká láska s hercem skončila, načež se Dan z Osečan odstěhoval.
Až dosud se tam pravidelně vracel alespoň jednou začas. Krejčík se Stropnickým si totiž vše špatné vyříkali a rozhodli se udržovat tradici letních divadelních představení v Osečanech, která hráli spolu. Jenže tomu je konec.
Daniel, který aktuálně tvoří pár s ředitelem školy Jiřím Vymětalem a mluví o lásce svého života, o víkendu odehrál poslední takové představení a rozhodl se udělat za osečanskou etapou, a tedy i Matějem Stropnickým, definitivní tečku.
„Dnes večer naposledy. Naposledy se postavím na jeviště zámku, který byl kdysi mým domovem. Sedm let jsme tu s Matějem žili, pracovali, hádali se, smáli, opravovali, snili. Z ruiny jsme krok po kroku vytvářeli místo, které začalo znovu dýchat a které si našlo nové příběhy. Pak se naše cesty rozešly. Já odešel, ale k zámku jsem se pořád vracel, jako herec na letní scénu, jako někdo, kdo ještě neuměl zavřít dveře,“ napsal Daniel Krejčík.
„Dnes se loučím. Je to zvláštní rituál, stát tu naposledy, slyšet potlesk, vědět, že kus mého života je vepsaný do jednoho určitého místa, mojí knihy Nadělení o tomhle neobyčejném zámeckém dobrodružství. Chci poděkovat Matějovi, že s tím nápadem koupit si rozpadlý zámek za mnou kdysi přišel. A že v tom pokračuje dál. Je to těžká a nikdy nekončící práce a já si vážím toho, že v opravách pokračuje, i když už jdeme každý jinou cestou,“ pokračoval herec ve velmi dojemném vzkazu, smířlivém i vůči předchozímu partnerovi.
Dále pak zavzpomínal i na to, co spolu s Matějem při opravách zámku zažili. Řada fanynek dokonce píše, že je dohnal až k slzám.
„Místa v sobě nesou paměť. Nejsou to jen zdi a trámy, ale otiskují se do nich roky práce, energie, vášně i bolesti. Když jsem ten zámek s Matějem opravoval, dával jsem mu kus sebe a vím, že si mě v sobě uchová. Každá zeď si pamatuje smích i ticho, hádky, doteky i vůně. A když odněkud odcházíme, vždycky máme pocit, že si bereme jen část toho, co jsme na tom místě získali, zatímco zbytek zůstává navždy mezi zdmi,“ vzkázal Krejčík.
Na závěr uvedl, že konec osečanské kapitoly znamená i konec „starého“ já a novou kapitolu po boku přítele Jiřího.
„Loučím se nejen se zámkem, ale i se sebou tehdejším, s klukem ze zámku, který byl zamilovaný, plný víry, nadšení a chtěl něco budovat. Odchody někdy bývají těžké i proto, že neopouštíme jen člověka nebo místo, ale i určitou tehdejší verzi sebe sama. Odcházím s vědomím, že kus mě tu vždycky zůstane. Vstříc krásnému novému začátku nové kapitoly s někým, kdo mě pevně drží za ruku. Tak zavírám dveře, dnes večer se naposledy klaním a vím, že tohle nadělení ve mně zůstane navždy v mých kořenech,“ uzavřel Daniel.
Matěj Stropnický mezitím tvrdě pracuje na tom, aby zámek v Osečanech opravil kompletně celý. Nového partnera zatím nemá, a tak mu s pracemi pomáhají dobrovolníci, přátelé a nedávno třeba i táta Martin.
Fotogalerie |





12
14
13
28
12
14
17
14