Za dvě desetiletí se Dagmar Honsová stala jednou z nejznámějších tváří české meteorologie. Sama ale přiznává, že cesta k profesi, která ji dnes živí i naplňuje, nebyla od začátku nalinkovaná televizní kariérou. Naopak. Kamery ji tehdy vůbec nelákaly. Mnohem víc ji fascinovala data, výzkum a hledání souvislostí.
„Já mám letos dvacet let, kdy se meteorologii věnuji. Začínala jsem při doktorském studiu, kdy jsem připravovala předpovědi počasí pro televize. Rosničky přišly, natočily předpověď a mojí prací bylo všechno připravit od A do Z scénář, grafiku i samotnou předpověď. Nakonec jsem ještě kontrolovala, že je všechno správně, a teprve potom se mohlo vysílat,“ vzpomíná.
Už tehdy ji ale nejvíc přitahovalo něco jiného než samotné televizní obrazovky. Fascinovaly ji přírodní vědy, statistiky a hlavně biometeorologie obor, který propojuje počasí s každodenním životem člověka.
„Když se před dvaceti lety řekla pocitová teplota, skoro nikdo nevěděl, co to znamená. Dnes už lidé mají v mobilu aplikace, které jim ukážou, kolik bude stupňů nebo kdy začne pršet. Mě ale baví vysvětlovat, proč se to děje, jak na to reaguje lidské tělo nebo příroda a na co si dát pozor. To je ta část práce, která mě naplňuje nejvíc.“
Právě proto ji nikdy nemotivovaly peníze. Když přišla řeč na to, jestli by odešla za výrazně vyšším platem do jiného oboru, odpověď měla okamžitě připravenou.
„Já to nikdy neměla o penězích. Strašně moc lidí se mi směje, že jsem takový trochu autista. Mně ke štěstí stačí opravdu málo,“ říká s úsměvem. „Meteorologie je moje vášeň. To, co lidé vidí v televizi, je možná setinka mojí práce. Nejvíc mě stejně baví sedět nad numerickými modely a připravovat předpověď.“
A kdyby přišel okamžik, kdy by ji meteorologie neuživila? „I kdybych neměla co jíst, tak si předpověď počasí stejně udělám. A pak si klidně půjdu sednout za kasu do Lidlu, abych vydělala peníze pro svoje holky.“ Na rozdíl od mnoha televizních osobností ji nikdy nelákala ani samotná role televizní rosničky. Přestože podobných nabídek během let dostala hned několik, vždy je odmítla.
Přiznává, že i po dvaceti letech má před každým živým vstupem velkou pokoru. Dodnes prý nikdy přesně neví, co všechno během vysílání řekne. „Já to nemám naučené. Vždycky mluvím podle toho, co cítím a co si myslím, že by lidé měli vědět. Chci jim vysvětlit, proč se počasí chová právě takhle a co to pro ně znamená.“
Velkou zodpovědnost cítí i ve chvílích, kdy se předpověď nepovede. Zatímco řada lidí by podobnou chybu jednoduše přešla, Honsová ji bere jako výzvu.
„Když se předpověď nepovede, klidně dvě noci nespím. Přemýšlím, proč to tak bylo a co můžu příště udělat lépe.“ Dnes ji navíc těší, že lidé mají o počasí stále větší zájem. Díky sociálním sítím s nimi může být v každodenním kontaktu a často právě oni sami přicházejí s tématy, kterým se následně věnuje.
Vedle televizní práce se stále častěji objevuje také na odborných přednáškách, kde vysvětluje, jak počasí ovlivňuje lidské zdraví i běžný život. Právě tam podle svých slov nachází další smysl své práce.
A co by ona sama chtěla, aby si o ní lide pamatovali? „Že když člověk dělá svoji práci rád, srdcem a s pokorou, tak je to vždycky poznat.“
Fotogalerie |
10
13
5
12
18
