Jak se vaše matka tvářila, když jste jí oznámil, že se budete živit natáčením videí na YouTube?
To jsem jí vůbec nemohl říct! Že jsem odešel z práce, jsem jí sdělil až dva měsíce poté, protože by nikdy nevěřila, že bych se tím mohl uživit. Teď už je na mě ale pyšná, když vidí, kolik mám fanoušků.
Hatery, tedy nenávistné diskutéry, nemáte?
Mám a dost, ale to je potřeba. Nic si z nich nedělám, protože mi jenom nadávají, nemají žádný konstruktivní poznámky a pořád jen tvrdí, že to dělám pro peníze.
Jirkovy videa sleduje pravidelně 600 tisíc uživatelů
A neděláte?
Živím se tím, ale kdybych to dělal jenom pro peníze, tak úplně kašlu na českej trh, začnu točit anonymně a stejně jako jeden z nejsledovanějších kanálů na světě budu rozbalovat hračky. Vydělám si tím miliony dolarů a nikdo o mně nebude vědět.
I teď ale vyděláváte dost...
Jo, ale člověk potřebuje mít tři miliony zhlédnutí měsíčně, což není málo. To už je vážně full time job. Já prostě ráno stříhám video a hned zase točím a stříhám další. Tohle je můj den.
Kolik peněz vám vynesou tři miliony zhlédnutí měsíčně?
Průměrnej plat.
Průměrný plat máte ale jenom z reklamy na YouTube?
Ano. To je bez jakékoliv spolupráce.
Právě. Dalším zdrojem vašeho příjmu je skrytá reklama, product placement...
Nulové náklady: Jirka Král řídí svůj svět videobyznysu z prostého pokojíčku.
A ten je u nás pořád dost podceňovaný.
Tím máte na mysli, že je špatně placený, nebo že firmy youtubery zatím nevyužívají tolik, jak by mohly?
Obojí. Já product placement vnímám tak, že mám třeba na ruce hodinky, ale už o nich ve videu nemluvím. To už by byla čistá reklama, ukázka zboží. Společnosti ale chtějí jít do extrémů a tvrdí, že se o tom mluvit musí. I když teď už se to láme a firmy si uvědomují, že jsou lidi blázni a zajímají se o to, jaký mám hodinky, telefon, boty a chtějí mít úplně stejný, i když to vůbec nepotřebujou. No a špatnou službu product placementu dělají i samotní youtubeři, kteří si neuvědomují svoji sílu a většinu produktů, které ve videích ukazují, si nenechají zaplatit. Přitom tím ovlivňujou hroznou spoustu lidí.
Jiří Král patří mezi 77 nejvlivnějších Čechů na sociálních sítí.
Netýká se to spíš kosmetických youtuberek?
Těch úplně. Za to, že dostanu zdarma krém, ho ukážu ve videu? Jako sorry! To je třeba věc, která pak youtuberům sráží cenu. A je pravda, že tohle dělají hlavně holky. Ale jsou i kluci, kteří si koupí sluchátka s obrovským logem za x tisíc a vlastně je ukazujou lidem, protože je mají na krku. Přitom už jsou dneska v roli, kdy si nemůžou dovolit jen tak ukazovat něco, co není zaplacený.
Podle Jirky Krále jsou kosmetické blogerky hrouzbou českého youtuberingu. Jednou z nich je i Kateřina Kristelová.
Nepřijdou ale o svou nezávislost?
Tak trochu doufám, že to má snad každý youtuber v hlavě srovnaný. Že většina z nich nebude prezentovat něco, s čím nesouhlasí.
Vy ale některá videa točíte vyloženě jako reklamní.
Ano, ale vždycky je to tam zmíněný. Že jsem od výrobce tuhle věc dostal, nebo že je nějaká soutěž. Ano, jsou to čistě reklamní videa, ale taky stojí mnohonásobně víc, než ta s product placementem. Tahle videa dělám hlavně proto, abych mohl být v klidu a koupit si třeba lepší foťák. Teď jsem si třeba kupoval nový objektivy, světla a zelený plátno.
Na kolik už vás vyšlo vybavení vašeho pokojíčku?
Tak čtyři sta, pět set tisíc. Jenom v technice. Ono se to nezdá, ale je to drahá sranda. Nemám třeba auto, protože ho nepotřebuju, radši si vybavím svoje studio. Dneska už spousta youtuberů natáčí ve svých studiích. Platí si jejich nájem, mají profi vybavení a přemýšlejí, jak videa posunout dál. Když se podíváte na moje první video, ležel jsem pod stolem a měl mikrofon opřenej o jeho hranu, protože jsem prostě neměl na to, abych si koupil rameno, které mi ten mikrofon bude držet. Protože stojí 7 500 korun. Tehdy jsem začínal s počítačem za 12 tisíc. Dneska už mi přijde úplně normální, že mám počítač za 120 tisíc. Protože se tím živím.
Kolik procent z vašeho příjmu tvoří merchandising, tedy prodej zboží s vaším jménem či vaším logem?
Jeho videa mají za čtyři roky skoro 124 milionů přehrání.
U mě je to třicet procent, u ostatních youtuberů kolem deseti.
Co se kupuje nejvíc?
Asi náramky. Já tomu sám nerozumím.
Kolik stojí?
Osmdesát devět korun. I když zrovna náramky jsou taková jednoduchá věc. Větší radost mám, když si někdo koupí moje tričko nebo mikinu, protože to je věc, kterou jsem si vypiplal.
Budou tady ale fanoušci pořád? Nemůže se stát, že je přestane YouTube zajímat?
To je názor, kterej tady předhazujou televize. Něco podobnýho se tvrdilo už před čtyřmi lety v Americe. To u nás na youtubery ještě nikdo nekoukal. Tehdy se říkalo, že jsou to jenom děti, co něco točí. Dneska už mají svoje štáby a dělají profi videa. Skoro je nerozeznáte od filmu, až na to že mají takovej stupidní humor, protože Američani ho takovej jednoduchej prostě mají. YouTube je vlastně další kanál zábavy a já jsem si jistej, že se bude naopak rozrůstat. Že ho ještě vrchol čeká.
A rozrůstat se bude díky nové, dorůstající generaci. Nebo jej naopak začne sledovat ta starší?
Obojí.
To opravdu věříte, že starší generaci začnou bavit puberťáci hrající videohry?
No to ne. Youtubeři prostě jenom musí dorůst, aby na sebe nabalili další publikum. Když by chtěl dospělej chlápek natáčet, jak hraje hry, bude to divný, když ale přijde s tipy, kde se dobře najíst, starší publikum by zaujmout mohl. Všechno je to o nabídce a poptávce. Zatím nikdo nic takovýho netočí a dospělé ani nenapadne na YouTube něco podobnýho hledat. To ale přijde časem.
Vy třeba máte představu o svém dalším vývoji?
Já chci odejít z toho pokojíčku a začít hodně cestovat. Chci procestovat celej svět a seznámit s tím lidi. A v tomhle případě už bude jedno, jestli bude těm mým divákům osm, patnáct nebo čtyřicet let. Prostě bude chtít jet na Bali, tak se koukne na to, co tam dělal Jirka Král. Vidím to i na sobě. Jak už jsem starší, taky už nekoukám na kraviny. Teď jsem třeba sledoval youtubera na Oskarech. Ukazoval zákulisí a bylo to mnohem zajímavější, než nějakej umělej příspěvek reportérky z červenýho koberce. To už je dospělejší obsah, kterej má budoucnost. Tímhle směrem chci jít.
První část rozhovoru s Jirkou Králem čtěte zde
