Celá produkce slavíků se už teď může „těšit“ na to, jak se zase internet bude ofrňovat nad tím, co tam dělá Michal David nebo Marek Ztracený a že Sokol s Hámou nejsou vůbec vtipní a ještě jsou to heterosexuální bílí muži ve středním věku, ale my, co jdeme do hlediště, se doopravdy těšíme, jelikož dívání se na televizi v případě cen Český slavík může pohled zkreslit. A režisér přenosu Pepe Majeský si to uvědomuje, je samozřejmě jasné, že nejde na přenos pozvat každého diváka, ale jedno řešení by měl.
„Už mě napadlo, že bych to udělal jako MTV Live, kam by mohli i diváci, dokázal bych si to v budoucnosti představit, třeba na další výročí Českého slavíka, ale to je samozřejmě také nákladnější,“ říká Majeský. Myšlenka běžného diváka na takové celebritní akci – ještě navíc když je to soutěž o jejich hlasy – by se dala vyřešit prodejem lístků. Některé akce už to tak dělají, ale také hrozí riziko narušení živého přenosu. Nikdo pochopitelně nepředpokládá, že by divák byl nevychovanec, ale stát se může opravdu cokoliv.
„Je to sice předčasné, ale takovou myšlenku už v hlavě mám, na případné riziko bychom museli najmout agenturu, jsou renomované, které vědí, jak vám zabezpečit velké akce, které jsem i dělal například na Václaváku, takže to byl nebyl žádný problém, naopak by nás to přiblížilo k lidem a do budoucna tento nápad nevylučuji,“ slibuje Majeský.
Ten je v branži už třicet let a sledovat v reálném čase živý přenos je velice zajímavé, celebrity už máte nakoukané, je dobré se občas zaměřit i jinam a sledovat organizaci lidí, kteří dohromady dělají ten hladký chod a na něž nemíří pódiová světla.
„Každý z nás, co tam jsme na jakékoliv pozici jako produkce, dramaturg, scenárista, já jako režisér jsme začínali od píky jako asistenti asistenta a nějakým způsobem jsme se vypracovali,“ popisuje Majeský proces, jelikož jsou lidé, kteří by na takových věcech v budoucnu chtěli pracovat, jen si vemte, kolik je dnes například už mediálních škol, kde se všechny tyto obory učí. „Co se týče týmu, tak stále sháníme nové lidi, bereme i brigádníky, ale všichni mají jedno společné, mají rádi televizi jako takovou a chtějí mít možnost být blíž k showbyznysu. Dostat takovou práci je spíše na doporučení a vyzkoušení, vybíráme si lidi, se kterými už má někdo zkušenost.“
Majeský tvrdí, že proces výroby Slavíka začíná v podstatě hned, jak ten předchozí skončí.
„V hlavě mám nějakou zpětnou vazbu z televize a už začínám přemýšlet, jak by to mohlo být za rok. Není to tak, že bych každý den seděl v kanceláři a dumal nad tím, ale začínáme opravdu vždy rok dopředu a potom se půl roku předem už potkávám s klukama,“ říká a myslí tím samozřejmě moderátory Sokola a Hámu. „Začínáme si vymýšlet fórky, děláme si rešerše, co se událo v showbyznysu, co se událo na hudebním poli a pak už se dohadují kapely a řeší se line-up a pak se před přenosem zavřeme na týden do Fóra Karlín a tam zkoušíme,“ popisuje.
Ani letos se nevyhnou kritice na přenos, je ale třeba se jí nějak více všímat?
„Neřídím se internetovými komentáři, ale exaktními čísly, to znamená, že mám k dispozici nějakou křivku sledovanosti a vidím, jak ti lidé odcházejí, přicházejí, migrují a snažíme se udržet nějakou míru a ta míra je samozřejmě u každého jiná. Po prvním ročníku po restartu, kdy to Nova celé koupila, nám sledovanost dala za pravdu a z principu nám dala za pravdu i branže. Hejty se najdou vždy a bude jich plný internet, kdybychom se řídili podle toho, co je na internetu, tak nic neuděláme. Řídíme se podle sebereflexe a máme odezvu od lidí, kteří jsou po nás důležití, což nás nějakým způsobem posouvá dále, a proto si myslíme, i neskromně, že poslední dva ročníky byly dobré a důvěru jsme dostali, máme tedy ambici přidávat. Co je ale těžko říct je to, zda je to už pro mladé, jelikož televize je Nova mainstreamová televize, čili nožičky jsou velmi doširoka otevřené. My se chceme přiblížit masám a pro ně to podávat vtipně a zábavně,“ zamýšlí se Majeský.
„My scénář přepisujeme snad dvacetkrát, opravdu se nad tím zamýšlíme a to, co se nám zprvu zdálo jako super fór, můžeme přehodnotit, že je za hranicí toho, kde se chceme držet a kdy už to není humor, ale obyčejná podpásovka. Minulý rok jsme to přepisovali ještě před přenosem, chlapci jsou samozřejmě prudce hyperaktivní, takže si nahráváme hlasovky a voláme si, co je super a co ne. Máme hodně nápadů, ale pro přenos máme v podstatě jen dvě hodiny a všechno tam nenacpeme, i když se snažíme reagovat na vše, co se v showbyznysu děje, čili i pracovně čtu bulvár a poslouchám dokonce vaše podcasty,“ ohromuje nás Majeský.
Děkujeme. Snad ho potěšíme i letos. Mezitím se z rozhovoru můžete dále dozvědět, jestli je pravda, co se říká, tedy živé přenosy mají v reálném čase až patnáctivteřinový náskok před televizním vysílání, kdyby se náhodu něco stalo. A kdy se tohle „kdyby náhodou“ stalo doopravdy?
Fotogalerie |
