Už na schodech z Rudolfina Bolka Polívku jeho blízcí raději jistili. Všichni dobře vědí, jak jsou zrádné a na kolena dokážou srazit i ty nejstřízlivější hosty (nejen) Českého lva. Stačí chvilka nepozornosti a člověk se kácí k zemi.
Na párty kráčel herec po boku manželky Marcely, která mu v tu chvíli byla ještě větší oporou než obvykle, z druhé strany poskytoval potřebnou stabilitu ještě urostlý gentleman.
Vladimír Polívka šel o pár kroků před nimi a zajišťoval bezpečný průchod noční Prahou. Během cesty se procesí několikrát zastavilo, ať už šlo o chvíle odpočinku, nebo vítání, případně loučení s přáteli a známými. O dojemné chvíle nebyla nouze.
Opora se každopádně ještě více hodila na cestě zpátky, kdy už byla takřka nutností.
Už už to vypadalo, že Polívka uhájí pověst neúnavného pařmena, když tu se ze tmy vynořil nečekaný hrdina sobotní noci. Jiří Langmajer, který na udílení cen v Rudolfinu nebyl, zjevně dostal od kamarádů echo, že má vyrazit na skleničku, a tak se sbalil a vyrazil směr Dlouhá, kam „přivlál“ zhruba kolem druhé ráno.
I když svým outfitem budil dojem, že se vrátil z túry, nechyběl ani batoh na jeho zádech, velmi uvolněná chůze svědčila spíše o tom, že dělal všechno pro to, aby s pařmeny ze Lva srovnal krok a oni neměli náskok.
Dá se říct, že je ve finále i předehnal, a tak se na večírku zdržel jenom pár hodin.
Ulice staré Prahy mu byly malé a při pohledu na jeho propletené nohy je div, že to vždy bravurně vybalancoval a neškobrtl. Na druhou stranu, proč by si člověk občas nemohl trochu vyhodit z kopýtka, v tomto případě doslova, protože ta Langošova byla hodně bujná.
Nekorunovaným králem se ale nestal Polívka ani Langmajer, nýbrž Václav Neužil. Držitel Českého lva za herecký výkon ve filmu Zátopek odcházel z večírku až kolem šesté ráno. S chůzí však takové problémy neměl. Zjevně se trénink na stadionu vyplatil...
Fotogalerie |