Z Her bez hranic, které v době svého uvedení s přehledem kralovaly televiznímu programu, se stala kultovní záležitost. Na sociálních sítích vznikly fankluby a skupiny, jež na soutěžní klání evropských států velmi rádi vzpomínají, a když mají možnost, velmi rádi si mnozí připomenou snažení týmů z českých měst.
„Kdysi dávno jsem si na stránkách České televize nastavil, aby mi přišlo upozornění na e-mail, pokud se v programu objeví Hry bez hranic. Už ani nevím, kolik před kolika lety to bylo. No a dneska přišlo. Takže od 9. ledna 2021 budou na ČT3 dávat letní hry z roku 1993,“ svěřil se v jedné z facebookových skupin divák Lukáš, který nepřestával věřit, že to jednou přijde.
„Pořád tajně doufám, že ČT někdy odvysílá i ten zbytek z let 1993, 1994 a 1995, které reprízovány nebyly. Kdyby to tak bylo někde ke stažení,“ dodal s nadějí v hlase.
Není divu, že televizní podívaná, která vznikla v roce 1965 ve Francii, si i v Česku, tehdy ještě ČSFR, kde se začala vysílat v roce 1991, opanovala i přední příčky v databázi ČSFD, kde má úctyhodných 87 procent. A není to jen proto, že po roce 1989 byl hlad po všem západním a neokoukaném.
„Existovala kdy lepší soutěž než Hry bez hranic? Troufám si říct, že kdo nesledoval, o hodně přišel. Hodně si pamatuju díl, kdy se pořádaly u nás, pamatuju si, že to dávali o víkendu po obědě a dala bych dohromady i barvy týmů a státy. Na tuhle věc se nedá zapomenout. Hry bez hranic jsou zkrátka pětihvězdičková zábava,“ nešetřila superlativy recenzentka Werus, kterou evropské klání vysílané národními televizemi ihned chytilo.
Důvodů bylo hned několik. Od nápaditých a dosti nákladných kulis a kostýmů po originální soutěže, které odkazovaly na historii a kulturu dané hostitelské země.
Oblibu si v Česku Hry bez hranic získaly i díky oranžové barvě, již oblékali našinci. Těm se navíc docela dařilo, pokud zrovna nešlo o díly, kde se soutěžilo v italských horách a proti nám byly lyžařské velmoci jako Itálie, Francie a Švýcarsko. Samostatnou kapitolou byli Maďaři, s nimiž naši velmi často soupeřili o přední příčky.
Pochvalu si zaslouží i moderátorka Martina Adamcová. Podobně jako naši soutěžící v Evropě ostudu rozhodně neudělala, navíc všechny nakazila svým optimismem i ve chvílích, kdy to s naším týmem vypadalo hodně bledě.
Hry bez hranic, v nichž soutěžily týmy z celé Evropy, bývaly velmi populární.
V roce 1992 se počet týmů rozšířil na osm, vůbec poprvé se Her účastnil například „žlutý“ Tunis, který plnil nevděčnou roli vždy posledních, a tak si našinci mohli oddechnout, že nikdy neskončí na chvostu tabulky. Nevděčnou roli posledního pak plnili často i soutěžící z Malty.
Mateřské povinnosti Adamcovou později odvály pryč z obrazovky a štafetu po ní roku 1993 přebrala Marcela Augustová a Petr Vichnar. I oni se s moderováním poprali se ctí a i díky nim se z Her bez hranic stala kultovka, kterou nejde nemilovat.
Letos navíc slaví třicet let od svého uvedení v tehdejší Československé televizi!
Fotogalerie |
