Sobotní Hobby naší doby s Jiřinou Bohdalovou v hlavní roli je zářným příkladem pořadu, jehož vůz už dávno (od)jel. Nic proti legendární herečce, která je i přes úctyhodný věk pořád v neuvěřitelné kondici a nenechá si moderování vzít. I tak se diváci nemohou zbavit dojmu, že v je v programu jaksi navíc. To, že v si v něm jednou týdně zavaří další hvězda filmového plátna, je zkrátka trochu málo. To fungovalo možná před třiceti lety.
Z toho, že dotyčný nebo dotyčná „uklohní“ kotlíkový guláš a všetečná Bohdalová pořád skáče do řeči a ochutnává, už si nikdo z diváků na zadek nesedne. Pocta slavné herečce se dá vymyslet i jinak, nejen oldschoolovým pořadem, který je jako vystřižený z roku 1996, což rozhodně není pochvala.
O něco lepší je to s cestopisnými pořady. Ty jsou řemeslně i vizuálně zpracované o poznání lépe, jejich problémem ale je, že je jich jako máku, tedy hodně. Člověk by nevěřil, kolik podobných formátů se ve veřejnoprávní televizi uživí. V karavanu po Maďarsku, Bedekr, Po jedné stopě a jistě by se našly i mnohé další.
Nejeden zlý jazyk by si mohl říct, že si jenom slavní chtějí přilepšit, podívat se po světě, a ještě za to dostat zaplaceno. Proč ne? Jen toho nesmí být tolik, že to ve finále vypadá, že si ČT jako bokovku rozjela cestovní agenturu nebo kancelář.
Navíc když se některé tváře až příliš často opakují, že Aleši Hámo a Martine Písaříku?
Nový ředitel ČT oznámil, že zatímco StarDance může být klidu, jiné pořady, například ty o vaření a zahradničení, by se měly mít na pozoru. Snad si tedy posvítí i na ty cestovatelské. Nikdo neříká, že je veřejnoprávní médium má přestat natáčet úplně. Jen by bylo dobré najít zlatou střední cestu...
Fotogalerie |