Středa 1. dubna 2020, svátek má Hugo
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
EXPRES

  • Zprávy
  • Celebrity
  • Jen pro muže
  • Sport
  • Video
  • jít naiDNES.cz

    Bohdana Pavlíková z Ulice o lásce k herectví a nenávistné kritice: „Na internet píší zoufalci!“

    Představitelka Jindry z Ulice, Bohdana Pavlíková, se exkluzivně pro Expres svěřila, jak se vyrovnává s kritikou veřejnosti. | foto: TV NOva/Archiv/Bohdana Pavlíková

    V Ulici hraje houževnatou Jindru, v osobním životě se od ní až tak neodlišuje. Je energická a temperamentní, současně však také skromná a velmi citlivá. Řeč je o herečce Bohdaně Pavlíkové (40), která exkluzivně pro Expres sdělila, že to byla právě platonická láska, která ji přivedla k herectví a také jak se vyrovnává s nenávistnou kritikou veřejnosti.

    Bohdanko, ty ses narodila v Teplicích, tam jsi také vystudovala gymnázium a až poté ses dala na hereckou dráhu. Co tě k tomu přimělo?

    Já jsem herectví chtěla dělat od chvíle, kdy jsem se šla ve svých 15 letech podívat na operetu Nejkrásnější válka do krušnohorského divadla a zamilovala se tam do herce Martina Táborského, který v tom hrál a já jsem zjistila, že bych mu prostě chtěla být na blízku. Když jsem pak byla ve třeťáku na gymplu, zahlédla jsem na budově divadla v Teplicích plakát, že hledají sboristky. Takže jsem se tam přihlásila a byla jsem přijata do jejich souboru.

    Martin Táborský, umělec, díky kterému se dala Bohdana Pavlíková na herectví.

    Martin Táborský, umělec, díky kterému se dala Bohdana Pavlíková na herectví.

    To zní skoro osudově. A s Martinem ses nakonec skutečně poznala?

    Ano, s Martinem jsem se nakonec poznala a dokonce tenkrát, když jsme jezdili autobusem na zájezdy s divadlem, tak jediné místo, které bylo volné, bylo právě vedle něj. Já jsem mu to ale v té době neřekla. Byla jsem šestnáctiletá bláznivá puberťačka, tak jsem si na to netroufla, ale když už jsem pak byla v Šumperku, tak jsem se mu přiznala.

    To jsi byla ovšem stále na gymnáziu. Co bylo dál?

    Nechtěla jsem jít ani na hereckou školu, zpívání mi vyhovovalo, jenže oni to divadlo v roce 1994 zavřeli a já jsem nevěděla, co budu dělat. Pak asi zasáhla ruka osudu, protože na gymplu v Teplicích visela zmínka o zkouškách na Střední školu dramatických umění v Šumperku. Vůbec přitom nevím, jak se mohl objevit šumperský letáček na škole až v dalekých Teplicích, každopádně jsme tam se dvěma kamarády šli, udělali zkoušky a vzali nás. Tak se to nějak vyvinulo. V divadle v Šumperku jsem pak strávila v trvalém angažmá 19 let!

    Archivní snímek z dob, kdy Bohdanka studovala herectví.

    Archivní snímek z dob, kdy Bohdanka studovala herectví.

    Pak přišel zlom. Přestěhovala ses do Prahy a dostala jsi nabídku stát se členkou souboru ve Švandově divadle. Jak jsi prožívala po téměř 20 letech takovou změnu?

    No hlavně přechod do Prahy byl děsný. V Šumperku jsem byla zvyklá mít práci minutu a půl od baráku a tady si zvyknout si na všechny ty tramvaje a noční spoje, jít z maloměsta do Prahy skoro ve 40 letech byl prostě opravdu fičák. Jsem tu ale moc šťastná. V podstatě je mi jedno, kde jsem. Jde o ty lidi a ve Švanďáku je neuvěřitelná banda kreativních a milých divadelníků, které vnímám jako svoji rodinu.

    Do povědomí veřejnosti ses však dostala až ve druhé polovině minulého roku, kdy ses začala objevovat v seriálu Ulice v roli Jindry. Co máš se svou seriálovou postavou společného?

    No, společného máme to, že moje maminka je také Jindra, takže mi to jméno není cizí a docela na něj slyším. Za druhé je to žena, která má ráda pivo, a to já miluju (směje se).

    Vnímáš vzhledem ke své roli nějakou zpětnou vazbu ze strany veřejnosti?

    No, nedávno jsem se dostala k nějakým internetovým diskuzím na Facebooku a vlastně jsem zjistila, že lidé jsou v těch komentářích strašně zlí. Udělala jsem to jen jednou, že mě zajímala zpětná vazba, ale řekla jsem si, že už to nikdy neudělám, protože tam píší opravdu zoufalci.

    Co přesně ses tam dozvěděla?

    No tak třeba že jsem strašně šeredná a hnusná, což neřeším, protože co je krása, to vlastně neví nikdo z nás, pak že příšerně hraju a těch negativních přídavků tam bylo opravdu moc. Ale když se nad tím teď zamyslím, asi je to dobře, že když přijde nová postava do seriálu, musí si lidé svoje vnitřní pochody nějak vyventilovat. Teď už se tomu směju a navíc, když je člověk v jedné větě schopen udělat 50 hrubek, tak mě to vlastně nemůže rozházet.

    Bohdana Pavlíková žije v Praze teprve tři roky.

    Bohdana Pavlíková žije v Praze teprve tři roky.

    To rozhodně! A ty se v Ulici objevuješ se svým současným partnerem, Lubošem Veselým, který hraje postavu Jana.

    No, on už se tam objevuje jen zřídkakdy, takže jsme se reálně před kamerou vlastně ani nepotkali. Ale uvidíme, my náš vztah posouváme po pracovní stránce stále dál a dál, takže doufáme, že si spolu někdy zahrajeme i jinde než na prknech divadla.

    Jak dlouho jste spolu?

    Pět a půl roku. On byl vlastně jedním z důvodů, proč jsem se přestěhovala do Prahy. Luboš byl sice ochoten přestěhovat se za mnou do Šumperka, ale já jsem nemohla dopustit, aby si kvůli mně ničil svoji rozjetou hereckou kariéru, takže jsem odešla do Prahy a díky tomu, že je z brandže, tak se máme pořád o čem bavit. On je náturou milejší a pokornější než já. Nemá nepřátele, já možná ano.

    Bohdana Pavlíková s partnerem Lubošem Veselým.

    Bohdana Pavlíková s partnerem Lubošem Veselým.

    Jak se to seběhlo, že jsi dostala nabídku hrát v Ulici?

    Já se tam právě dostala vlastně díky Lubošovi, kterého jsem tam asi před čtyřmi lety doprovázela, když jsme jeli z chaty, a protože točil jen asi tři obrazy, tak jsme se dohodli, že tam na něj počkám. Slovo dalo slovo a vyfotili si mě, kdyby náhodou někoho potřebovali, ale nic se nedělo. Až loni o prázdninách mi volali a bylo vymalováno.

    S představitelem Bedřicha, Adrianem Jestrabanem, se zná Bohdana už přes 15 let.

    S představitelem Bedřicha, Adrianem Jastrabanem, se zná Bohdana už přes 15 let.

    Jaké bylo vkročit do zaběhnutého kolektivu v Ulici?

    Úplně v pohodě. Luboš chodil už dřív z natáčení domů hrozně pozitivně naladěn, protože je tam výborná parta, takže jsem nebyla ani nervózní. Lidi tam spolu jezdí třeba i na dovolenou. Tak daleko já sice zatím nejsem, ale teď se moje linka trochu rozrostla, tak uvidíme. Ale je hezké, že třeba Adriana Jastrabana, který hraje Bedřicha Lišku, znám už přes 15 let a vidina toho, že zrovna s ním budu tvořit nějakou linku, mně přišla hrozně fajn. Adrian je strašně milý člověk a jsem s ním ráda před kamerou, stejně tak paní Krbová. Ti lidé jsou prostě bezvadní.

    Poznávají tě lidé na ulici?

    Jojo, halekají (popisuje s úsměvem), ale zatím je to milé. Například mě oslovil pán v OBI v Písku, slečna se se mnou fotila, když jsem nastupovala do tramvaje, stánkaři na mě pokřikují, trhovci, chodí dopisy s žádostí o autogram, je to prostě milé.

    Jak ses vyrovnala s přerodem ve čtyřicítku?

    Já se cítím se dobře, horší je, že stárnou i všichni kolem mě, což je takové stinná stránka života, nicméně já jsem se mentálně šprajcla někde ve čtřiatřiceti. Samozřejmě to číslo, ta čtyřicítka je děsivá, ale nesemílá mě to natolik, abych z toho byla v depresi. To rozhodně ne. Navíc mě hrozně nabíjí mladší kolegové, kteří se kolem mě pohybují. Díky nim se cítím stále svěže. Samozřejmě si někdy říkám, jak je tahle nebo tamta v těch dvaadvaceti krásná, jak to dělá a že já tak krásná nikdy nebyla, ale to je tak všechno.

    Jak trávíš svůj volný čas, když už nějaký máš?

    Já ve svých zájmech z časových důvodů vlastně tak trochu stagnuji. Dříve jsem třeba malovala, teď už ve svém volnu asi hlavně spím (směje se).

    Baví mě práce na počítači, třeba stříhání filmů, práce s fotkami a v létě jezdíme na dětské tábory, tak se věnuji intenzivně té přípravě. S tou začínáme třeba už teď v říjnu, ačkoli se tábor koná až o prázdninách. To mě nabíjí. Zase je tam kolektiv mladých lidí a navíc děti. Jelikož vlastní rodinu nemám, tak si to tam asi i trochu kompenzuji.

    A jaké jsou tvé plány do budoucna? Máš ještě nějaké nesplněné sny?

    Já jsem asi člověk, který žije přítomností a do určité míry se utápí v minulosti, ne ale negativně. Hrozně ráda vzpomínám na to hezké, co bylo, ale co bude, to vůbec neřeším a ani se budoucnosti nebojím. A sny? Chtěla jsem hrát, být v Praze, chtěla jsem točit, a to se mi vlastně všechno splnilo.

    Fotogalerie

    Ohodnoťte článek
    Hlasování skončilo

    Čtenáři hlasovali do 5:00 20. února 2017. Anketa je uzavřena.

    • Super
      151
    • Tvl
      24
    • Trapas
      17
    • Cože
      15
    • Haha
      14
    • Sladký
      13
    Premium

    Španělská nepoučitelnost. Proč zde koronavirus řádí jako v Itálii nebo Číně

    Dlouhé týdny Španělé sledovali, co se děje v Číně, Íránu a Itálii. Ale nepoučili se. Laxní politici opakují stejné...

    Premium

    INTERAKTIVNÍ GRAF: Porovnejte, jak se koronavirus šíří v různých zemích

    Statistik, jak se šíří pandemie nového koronaviru, existují spousty. Někdy je ale těžké dát různá čísla do kontextu....

    Premium

    Milostná zápletka mladých lidí. Ústřední dvojice tuší, proč je Slunečná hitem

    V lednu vstoupil na televizní obrazovky seriál Slunečná a od té chvíle si získal velké množství fanoušků. Nemalou...

    Komentáře

    Mohlo by vás zajímat

    Vezmeme vás na titulní stranu
    Středa 1. dubna 2020, svátek má Hugo
    • schránka
    • Přihlásit Můj účet
    EXPRES

  • Zprávy
  • Celebrity
  • Jen pro muže
  • Sport
  • Video
  • jít naiDNES.cz