Zatímco média se každou chvíli plnila nejnovějšími zprávami z Uhříněvsi, kde Iveta Bartošová ukončila svůj život pod koly vlaku, syn Artur Štaidl seděl ve třídě a učil se. Informaci o tragédii se ale nedozvěděl od přátel či rodiny, nýbrž ze sociálních sítí, které nebyly plné ničeho jiného.
Protože v té době na internetu kolovalo hodně falešných zpráv o smrti známých lidí, což se bohužel nijak výrazně nezměnilo, nechtěl tomu zpočátku věřit a doufal, že jde o omyl nebo velmi špatný pokus o vtip.
Poprosil tedy paní učitelku, zda by mohl na chvíli odejít a vše si ověřit. Z chodby volal Josefovi Rychtářovi, jejímu tehdejšímu manželovi, ten ale telefon nezvedal. Spojil se tedy s fotografem, který byl prý vždy u všeho, a až ten mu otevřel oči.
„Řekl mi – nechci být tím, kdo ti to řekne – a položil to. V ten moment mi to bylo jasné. Byl to obrovský šok,“ vzpomíná Artur na osudný den pro magazín Blesk.
Artur dnes přiznává, že velkou část krizového období v sobě pohřbil a nevrací se k němu, i když tehdy moc dobře vnímal, že se psychický stav jeho mámy zhoršuje. Dokonce má i podezření, že v domácnosti Ivety a Josefa se neděly úplně dobré věci, nicméně vše je již minulost.
„Josef Rychtář je kapitola sama pro sebe. Mám podezření o tom, co se tam dělo. V té době už jsem s nimi moc nebyl, ale vnímám, že mámin psychický stav se postupně zhoršoval. Tím bych to asi uzavřel,“ dodal Artur na adresu matčina posledního manžela.
Podle tehdejších médií i výpovědí lidí z okolí zpěvačky provázely domácnost Ivety Bartošové a Josefa Rychtáře neustálé konflikty, obrovský tlak bulváru a vyhrocené incidenty. Spekulovalo se o fyzických roztržkách, manipulaci i o tom, že Rychtář neposkytoval labilní zpěvačce adekvátní péči a izoloval ji od okolí.
Situaci ještě více vyostřoval veřejný boj s IT podnikatelem a svérázným „ochráncem“ Ivety Zdeňkem Macurou, který Rychtáře obviňoval z týrání zpěvačky. V roce 2013 ji dokonce odvezl (někdo to prezentuje jako únos) do Itálie, což bral jako záchrannou misi ze spárů Rychtáře.
Jejich spory vedly k potyčkám před domem i k sérii trestních oznámení. Vše dopadlo podmínkami, peněžitými pokutami či veřejně prospěšnými pracemi.
Život bez zášti a seznamu viníků
Na rozdíl od veřejnosti, která dodnes rozebírá míru zavinění jednotlivých lidí z okolí Ivety Bartošové, Artur k věci přistupuje z opačného konce. Žít život v roli oběti nebo v nenávistném stavu se mu totiž nijak nechce.
„To bych musel mít dlouhý seznam. Zároveň si myslím, že držet v sobě zášť je zbytečné. Jediný, koho to ničí, jsem já sám. Těm lidem je to nakonec stejně jedno,“ vysvětluje postoj, ke kterému dospěl i díky psychoterapii.
Tolik práce, že na vzpomínání není čas
Artur, kterému brzy bude třicet let, se dnes živí se jako realitní makléř, kdy s přáteli nakupuje starší byty, které kompletně rekonstruují a se ziskem prodávají. Také vystupuje v podcastu Pivní pupci, kde s trojicí kamarádů objíždí Česko a hodnotí kvalitu čepovaného piva, a po večerech hraje na bicí v kapele Bananazz.
„Snažím se koukat dopředu nebo se alespoň soustředit na to, co se děje tady a teď. Určitě neřeším, co bylo. To už je z mého pohledu pryč,“ uzavírá svůj postoj k minulosti Artur.
Hlas své matky si prý připomíná jen výjimečně, když si zhruba jednou za půl roku v autě pustí její písničky, aby mu úplně nevymizel z paměti.
Fotogalerie |







10
13
5
12
18