„Zpočátku jsem s tím problémy neměl, ale teď v té druhé vlně se situace o dost zhoršila, už jsem obezřetnější,“ začal rozhovor v pořadu Experti Antonín Panenka, legendární fotbalista s neodmyslitelným knírkem. Prý si uvědomuje, že už není nejmladší, ale věří, že mu před nemocemi pomáhá to, že je stále aktivní a rád hraje všechny možné sporty.
Samozřejmě také sleduje fotbalové dění, které teď pozměnila celosvětová pandemie. Chápe, že musela přijít některá opatření, i když to možná mnohé fanoušky otrávilo.
Třeba to, že žádné kluby z 1. ligy nesestoupily.
„Byla to reakce na ten koronavirus, byla to první věc, která se musela vyřešit. Nějaké řešení se muselo udělat, to jednoznačně. Pevně doufám a věřím, že se to brzy dostane do starých kolejí,“ obhajoval opatření Panenka, jemuž se také dvakrát nelíbila, ale je rád, že se to nějak vyřešilo.
„Největší problém, že jsou zakázaní diváci, ale klub to potřebuje k životu. Teď je to spíš takový lépe organizovaný trénink,“ povídal dál o tom, že to může kluby ničit ekonomicky.
„O Bohemku se nebojím, máme dobré zázemí, máme dobrého majitele, když tak pomůže z vlastních řad. Situace je dobrá, ale je pravda, že se teď špatně shánějí sponzoři a partneři,“ popisuje bývalý fotbalista klub, v kterém strávil skoro celou kariéru, kromě pár let v Rakousku.
Legendární dloubák aneb penalta, co změnila fotbal
Antonín Panenka se navždy zapsal do světového fotbalu proměněnou penaltou z mistrovství Evropy v Bělehradě v roce 1976.
„Je to pro mě nepředstavitelné, že i dnes, když někde hraji, že to lidé chtějí vidět i po tolika letech. Pokračují v tom další a další světoví hráči. Jsem za to rád, akorát nedostávám za to tantiémy,“ baví se a dokonce si chtěl svůj slavný dloubák nechat patentovat.
Dodnes se sportu nevzdává, nevydržel by doma sedět jen tak a koukat třeba na seriály.
„Hlava by chtěla sportovat, ale tělo už odmítá, ale jsem šťastný, že můžu občas někde přihrát, kopnout, sportovat jinak, třeba tenis, nohejbal, ping-pong, kulečník, karty,“ vyjmenoval své záliby s tím, že i rád luští křížovky, aby si procvičoval mozek.
Fotbalisté a alkohol či hazard
Co Antonín říká na to, že dnešní hráči tak snadno propadají závislostem na alkoholu, hraní nebo jiných neřestech?
„Výhodou pro nás bylo to, že nebyly bary, nebyly herny. Byla jen jedna hospoda, která měla do dvanácti. Tam jsme se všichni scházeli, ale nic nebylo do rána. Neměli jsme taková lákadla. Možná proto jsme tomu nepropadli. Teď to mají kluci hodně těžké,“ zamýšlí se.
A nejen to, po skončení kariéry nevědí, co se sebou. Rozvádí se, dochází jim peníze, nic kromě fotbalu neumí, až to může vést k depresím, dluhům a špatnému konci.
„Já měl tu velkou výhodu, že moje manželka mi obětovala život, že jsem měl opravdu dokonalé zázemí, abych mohl důstojně pokračovat. A tím jí chci poděkovat,“ dodal jeden z nejlepších českých fotbalistů.
Více se o legendě českého fotbalu dozvíte ve videorozhovoru.
Fotogalerie |