Anna Slováčková je bezpochyby inspirací pro řadu onkologických pacientů, kteří se zdánlivě beznadějně perou se zákeřnou nemocí. V podcastu Bellis Pink Talks se herečka a zpěvačka svěřila, že život s rakovinou není snadný, ale je možné se s ním smířit.
Anna Slováčková sdílela fotku po chemoterapii
Jelikož se jí rakovina vrátila podruhé, věděla, jak léčba probíhá a že prognóza nemusí být nejlepší. Před rokem si herečka nahmatala nádor na prsu, který se rozšířil i do plic a uzlin.
Už tento fakt nezní vůbec dobře a všem je jasné, že život Slováčkové je bezpochyby v ohrožení. Přesto se k nemoci staví statečně a přiznala také, že je ve skutečnosti citlivá osoba, které stačilo kdysi málo, aby se rozhodila. A pak přišla závažná diagnóza.
Slováčková chodila už předtím pravidelně na terapie a psychologická pomoc pro ni znamená hodně. Před diagnózou se však herečka ke svému tělu nechovala úplně hezky. Přecházela nemoce a trpěla poruchou příjmu potravy.
Druhá rakovina však pro Slováčkovou byla nárazem do zdi. Hned byla odkázaná na kliniku paliativní medicíny, protože jí nezbývalo víc než pár měsíců života, což Slováčkovou samozřejmě zarmoutilo. Bála se, že zemře.
„Začínám se toho opravdu bát, ale ne toho, co bude po smrti. Já jsem se smrtí smířená, ale hrozně se bojím toho předtím, že se nebudu schopná o sebe postarat a budu odkázaná na pomoc druhých,“ svěřila se v podcastu. Rodina a přátelé ji nicméně velmi podporují.
„Kéž bych tu byla ještě dalších padesát let. Pokud tu ale budu další rok a půl, který prožiji více než celých dvacet devět let dosavadního života, tak za to budu velmi vděčná,“ podotkla nezlomná Slováčková.
Bellis Pink Talks je inspirativní podcast, který přináší důležitá svědectví a zkušenosti žen s rakovinou prsu. Anička byla velmi žádanou hostkou, která se nakonec rozhodla pozvání přijmout.
Slováčková se rozhodla rozvést své pocity z léčby metastatického onemocnění, před kterým společnost zavírá oči. Považuje také za důležité mluvit o tom, že se člověk opravdu někdy cítí pod psa.
„I v době, kdy jsem se léčila, jsem si pro sebe neudělala ten čas a chodila jsem do práce, mám problém s workoholismem. Věděla jsem, že chci ráno vstát a něco dělat, ne se v tom trápit. Ta moje psychika by mě naprosto zničila.“
Anna Slováčková
Slováčková také zdůraznila, že diagnózou život nekončí, chtěla ho prostě dál žít, a ne zůstávat doma a utápět se v nemoci. Po první rakovině však vše dopadlo dobře a z léčby vyšla jako zdravý člověk.
„Pak jsem měla z nemoci strach a budila jsem se ve čtyři ráno. Pak jsem měla kašel a řekli mi, že mám reflux. Rok se s rokem sešel a já jsem kašlala pořád. Pak se přišlo na to, že mám metastáze v plicích.“
„Všude mi udělali rentgen, ale nic nikde nenašli. Ten kašel ale šel do té míry, že jsem nemohla zpívat, dávila jsem se, začala jsem chraptět,“ posmutněla Slováčková, kterou nějaký čas odborníci odbíjeli a odesílali na jiné lékaře.
„Měla jsem ve zprávách napsáno paliativní chemoterapie. Vůbec jsem nevěděla, co znamená to slovo paliativní. Nevěděla jsem, že to je tak špatné. Pak mi doktorka vysvětlila, že budu léčená do konce života,“ popsala Slováčková.
„Dostala jsem kontakt na doktorku paliativní péče, která mi konečně všechno vysvětlila. Měli jsme spolu několik sezení, měla jsem plán, že bych přestala chodit na léčbu. Ona mi řekla, že pokud bych to udělala, byla by to otázka měsíců,“ šokovala Slováčková v podcastu, ačkoliv ve tváři měla stále svoji příznačnou nezlomnost.
„Nepochopila jsem závažnost situace, říkala jsem si, že jsem možná hysterická. Všichni na mě koukali se slzami v očích a nerozuměla jsem tomu. Trhalo mi nervy, že jsem neměla volnost. Terapeutka mi řekla, ať myslím na sebe a nezabývám se tím, jak se cítí ostatní,“ svěřila se Slováčková se svými obavami.
Svou nemoc prožívá velmi empaticky vůči lidem, kteří jsou kole ní. Popsala, že má o své blízké velkou starost. Herečka také řeší celou řadu praktických věcí a zároveň má v hlavě velmi srovnané a nenechává se nemocí pohltit.
Fotogalerie |
