Dcera Dády Patrasové a Felixe Slováčka: Když se naši hádali, našli mi nádor na prsu! Exkluzivní zpověď Anny Slováčkové

Mladá herečka a dcera slavného páru Anička Slováčková (20) je velmi empatická slečna. Problémy, které rok a půl provázely její rodinu, jí proto nebyly lhostejné. A to i přes to, že se sama dozvěděla velmi nepříjemnou diagnózu - nádor v prsu!

Anička Slováčková si během posledního roku a půl prošla velmi těžkým obdobím. Kromě toho, že se médii propíral vztah jejích rodičů, se dozvěděla ve svém věku nečekanou zprávu - v jejím levém prsu je nádor.

„Vůbec jsem to nečekala,“ svěřila se nám Anička během našeho rozhovoru s tím, že je vděčná své mamince Dádě Patrasové za to, že jí donutila, dojít si na vyšetření.

Slováčková teď sice žije v nejistotě, protože stále není jasné, jestli jí budou prs operovat či ne, rozhodně se ale nehroutí.

Tuto nepříjemnost vnímá jako určité znamení a ráda by varovala všechny mladé slečny, které na vyšetření ještě nebyly.

„Prevence je opravdu strašně důležitá. Na vyšetření by měly jít ženy a slečny jakéhokoli věku,“ dodala a v rozhovoru prozradila, jak na zprvu neškodnou bulku přišla.

Aničko, ty si byla nedávno v Dominikánské republice. Jak sis to tam užila?

Šíleně. Taky proto se tam za chvíli vracím.

Jakto? Našla si tam snad lásku?

Mám to tam moc ráda, miluju španělštinu a je mi sympatické i fungování těch místních lidí. Je to přesně podle mého vkusu. A lásku? O té snad ani mluvit nebudu. Je pro mě komplikovaná.

S kým tam tedy pojedeš?

Sama.

Sama?

Poprvé jsem tam byla s kamarádkou, podruhé sama a teď taky pojedu sama.

Není to trochu zvláštní jezdit na dovolenou sama?

Pro mě je to opravdu uvolňující vypadnout z Česka. A já si sama odpočinu tisíckrát víc, než kdybych jela s někým. Navíc teď ani není nikdo, s kým bych tam chtěla být.

Je to tím, co se děje kolem tvých rodičů?

Dost. Jsem hodně empatická. To, co se píše, je mi jedno, řekla jsem si, že je zbytečné to číst. Spíš mně vadí, že to řeší moje okolí a lidé, se kterými se seznamuji. První, na co se mě totiž ptají, je: „Jak je to u vás doma?“ Proč bych to někomu říkala? Vždyť se taky cizích lidí neptám, co dělá jejich máma nebo táta.

Tvoje maminka je teď ale moc spokojená. Co na jejího partnera říkáš?

Já ho znám od svých čtyř, pěti let z Itálie a on se k ní chová opravdu krásně, takže já nemám důvod nemít ho ráda.

Jsi tedy ráda, že je maminka šťastná, i když to není po boku tvého otce?

Jsem šťastná. Myslím, že to rodiče vyřešili nejlíp jak mohli. Konečně se nebude nikdo z nich trápit a budou si žít jak chtějí. Zůstali spolu bydlet, vychází spolu, ale manželství jim zkrátka nevyšlo, tak proč by to drželi? Akorát by byli nešťastní.

Situace se tedy začíná obracet k lepšímu?

Rozhodně.

Ten rok a půl starostí se na vás všech podepsal, mám pravdu?

Rozhodně. Psychicky i zdravotně. Mamce je ale už o hodně líp a u mě je to takové nejisté. Nedošla jsem si zatím na kontrolu s jedním problémem.

S jakým?

Našla jsem si v prsu bulku, která mě nijak nebolela, ale přesto jsem o ní věděla. A tak jsem si došla na mamograf a řekli mi, že tam je nález.

Co následovalo?

Poslali mě na biopsii a zjistili, že mám nádor. Naštěstí nezhoubný. Vzhledem k tomu, že ale může růst, což je nejspíš můj případ, tak je lepší to hlídat. Proto bych ráda vzkázala všem slečnám a ženám, aby si na toto vyšetření došly, protože nezáleží na tom, kolik jim je nebo jestli mají jiné zdravotní potíže... Mně třeba nic jiného není, nežiju nezdravě a postihlo mě to. Možná je to způsobené i nervama. Začala jsem v jednom období hrát v divadle, řešila školu, problémy s partnerem a do toho ta kauza.

Myslíš si, že až takhle se psychika podepsala na tvém zdraví?

Když má člověk trápení a je ve velkém stresu, někde se to projevit musí. A já si myslím, že moje tělo mi tímhle řeklo: „Hele, zpomal.“

Co tě donutilo jít na vyšetření?

Pravdou je, že jsem původně vůbec jít nechtěla. Je to ode mě asi hloupý, ale byla jsem v takovém stavu, že jsem si řekla, že už je všechno jedno. Naštěstí mě máma donutila jít.

Jak tě donutila?

Měla v té době také zdravotní potíže a řekla mi, že pokud nepůjdu na vyšetření já, nepůjde ani ona. To ve mně vzbudilo zájem, protože nechci, aby se mojí mámě něco stalo. A tak jsme šly společně.

Nojo. #zasekrakam #sousediuztonemuzouvydrzet #jarofhearts #christinaperri #song

Video zveřejněné uživatelem Anna Julie Slovackova (@anna_julie_slovackova),

Teď je to tedy v jaké fázi?

Musím si dojít na kontrolu, aby mi to řekli. Ale svět se nehroutí v žádném případě. Kdyby bylo nejhůř, tak budu mít jenom o jedno prso míň. Stejně to na mně nebude ani poznat!

Jsi tedy vyrovnaná s jakýmkoli výsledkem?

Je lepší počítat se všemi možnostmi.

A poslechla si své tělo a zpomalila?

Jak se to vezme. Teď jsem vzala brigádu v baru Once upon a time v Budečské ulici.

Děláš barmanku?

No jasně a strašně mě to baví! Práce jsem se nikdy neštítila a měla jí vždy ráda. K životu prostě patří. Navíc podnik, ve kterém dělám, je pro mě srdcovou záležitostí. Chodí tam moji nejlepší kamarádi a super lidi.

Dá se tedy říct, že tam relaxuješ?

Jasně. Je to pro mě taková odpočívačka. Navíc tam chodí plno cizinců, takže poznám spoustu nových, zajímavých lidí.

Poznávají tě hosti?

Setkávám se tam s tím docela často. Jen si to většinou uvědomí po celém večeru, co je obsluhuju. A je to překvapivě fajn. Většinou se totiž setkávám s pozitivním přístupem, kdy mi řeknou, že jsem normální, i přes to, z jaké pocházím rodiny. Tak doufám, že to tak opravdu je.

Nebojíš se občas? Přeci jen to není nejbezpečnější práce.

Myslím, že na hlupáka může člověk narazit kdekoli. Navíc je jedno, jestli jsem za barem nebo před barem. Každý z nás někdy zažil nějakou hospodskou rvačku nebo viděl opilé lidi. Takže pro mě to není nic nového. Jsem vcelku od rány, když má tedy někdo problém, rychle mu ukážu, kde jsou dveře. Jsme za barem navíc dva.

Jaký názor na to mají rodiče?

Že by byli nadšení se říct nedá, ale zároveň neměli nic proti. Řekli, že pokud mě to baví, ať to klidně dělám. A mě to baví stejně jako divadlo. Samozřejmě mají ale strach a já to z jejich pozice chápu.

Pracovat by si ale nemusela.

Ale jo. Práce přece patří k životu a já z něčeho žít taky přece musím.

Rodiče tě ale podporují, ne?

Ano. Jsou skvělí! Ale já jsem dospělá a dokážu se o sebe postarat sama. A vlastně i chci.

Fotogalerie

Hodnocení článku

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 5:00 sobota 22. října 2016. Anketa je uzavřena.

  • 51
  • 14
  • 10
  • 9
  • 9
  • 8