Anička Slováčková inspirovala už v době, kdy zjistila, že má rakovinu prsu. Tuto informaci si nenechala pro sebe, ale veřejně o své nemoci mluvila, aby svým příběhem pomohla případně jiným pacientům. Dá se říct, že se zhoubným nádorem bojovala doslova online.
A inspirovat nepřestává ani poté, co nemoc porazila. A to svými myšlenkovými pochody. „Dlouho jsem vám tu nenapsala žádné své vnitřní pochody. Něco inspirativního nebo k zamyšlení. Pravda je, že jsem na napsání něčeho inspirativního neměla vůbec sílu. Sama jsem ji poslední dobou nějak těžko sbírala, ačkoliv se kolem mě děla spousta hezkých věcí. A myslím si, že tlačit tyhle věci na sílu jen proto, aby člověk udělal nějaký příspěvek, je kravina,“ rozepsala se Anička, která zveřejnila dva snímky se svým bratrem, jenž jí byl v posledních měsících velkou oporou.
„Tyhle dvě fotky s bráchou jsem vybrala ilustračně kvůli tomu, že je od sebe dělí necelé dva roky. A stejně vedle sebe pořád stojíme: v dobrém i ve zlém. Stejně jako dalších pár přátel kolem mě. Opravdoví přátelé vás nikdy nenechají na holičkách,“ dodala Anička s tím, že mít kolem sebe takové přátele je životně důležité.
„Každý chceme být někdy sám, urovnat si věci v hlavě a podobně, ale myslím, že je rozdíl mezi tím být sám a cítit se osaměle. Když se člověk cítí osaměle, je to jako tápat slepě v propasti. Ale většinou je ta ruka, která nás z ní může dostat nahoru, blízko, ačkoliv nám přijde hrozně daleko a sami sebe utápíme v tom pocitu osamění. Ubližujeme si tím a naše hlava začne často vyprodukovávat myšlenky, jako že na nás ostatním nezáleží. Ale když jste sami doma a cítíte se tak, aniž byste o tom někomu řekli, jak můžou ostatní vědět, jak se cítíte a co vás trápí?“ ptá se sama sebe Slováčková a připomíná, jak je důležité o svých pocitech mluvit.
„Řekněte jim to! Proto jste přátelé. A v přátelství se nesdílí jen ty pozitivní věci. Přátelé vás obejmou, když brečíte. Přátelé vám oholí hlavu, když je o to poprosíte, protože to sami nedokážete. Oni spolknou slzy a budou pro vás silní. Přátelství si musíte hýčkat a starat se o něj jako o kytičku. A když si přijdete z jakéhokoliv důvodu osamělí a cítíte, že se tak cítit nechcete, nečekejte na to, až všem telepaticky dojde, že se tak cítíte, protože si vzájemně nedokážeme na dálku číst myšlenky. Ale věřte, že pokud máte přátele, kterým na vás záleží, rádi si s vámi třeba jen popovídají po telefonu nebo vás uvidí. Nebuďte na všechno sami!“ dodává mladá zpěvačka s tím, že i ona sama má někdy pocit, že všechny ztrácí a je na všechno sama.
Zajímavé je, že už v minulosti přiznala, že jí byl, kromě bratra a přátel, velkou oporou i tatínek Felix. Ani jednou se přitom nezmínila o své mamince Dádě.
Fotogalerie |
22
19
3
2
1
1
