Anna Julie Slováčková se narodila do záře reflektorů a bulvárních titulků. Její rodiče, saxofonista Felix Slováček a herečka Dagmar Patrasová, patřili k nejznámějším párům českého showbyznysu, jejichž manželství provázely dramatické zvraty. Navzdory slavné rodině se Anna snažila vybojovat si vlastní místo na slunci.

Anna Slováčková a první pracovní úspěchy

Od dětství tíhla k umění, ale věděla, že musí vyniknout sama za sebe. Po studiích na konzervatoři se vrhla na divadelní prkna a brzy zazářila v muzikálu Sněhová královna, kde hrála hlavní roli Gerdy​. Následovaly další výrazné úlohy, jako Alenka v Alence v kraji zázraků či Desdemona v muzikálu.

Talentovaná zpěvačka a herečka postupně vystoupila ze stínu rodičů: v roce 2016 na sebe upozornila v populární televizní show Tvoje tvář má známý hlas​, kde předvedla svůj hlasový rozsah i schopnost proměny. Založila si vlastní kapelu, začala skládat písně a vydala debutové album Aura. Její hudební styl – melodický pop s prvky soulu – oslovil mladou generaci. Na koncertech sršela energií a upřímností, často prokládala vystoupení osobními historkami a vtípky.

Kromě hudby rozvíjela i další projekty: věnovala se moderování, točila videa a odvážně zkoušela podcasty. Svůj život sdílela otevřeně na sociálních sítích, kde si získala desetitisíce fanoušků díky autentickému projevu. Nebála se ukázat nenalíčenou tvář, mluvit o úzkostech, o terapii ani o běžných radostech. Postupně si vybudovala obraz nikoli slavné dcery slavných rodičů, ale svébytné umělkyně, která má co říct.

Aničky první těžká zkouška: rakovina v 24 letech

Kariéra Anny Slováčkové se slibně rozbíhala, když do jejího života tvrdě zasáhl osud. Ve svých 24 letech – v roce 2019 – si při běžném sprchování nahmatala bulku v prsu. Z počátku to nevypadalo vážně; už o čtyři roky dříve si našla podobnou bulku, která naštěstí byla nezhoubná​

Tentokrát však následné vyšetření odhalilo zhoubný nádor. Pro mladou ženu to byl šok. V tak raném věku, na prahu vlastní umělecké dráhy, najednou slyšela diagnózu, které se obává každá žena. Následovala operace a náročná léčba. Anička podstoupila čtyři silné chemoterapie a řadu menších, které ji připravily o vlasy a vyčerpávaly tělo​. Přesto se nevzdávala. Po počátečním zhroucení se v ní probudila bojovnice. Svůj boj s rakovinou prsu tehdy dokázala vyhrát​. Za podpory rodiny (rodiče i bratr Felix mladší jí byli oporou) a přátel se vrátila zpět do života. Už během léčby se vrhla do práce – jak sama říkala, tvorba a zpívání jí pomáhaly zapomenout na trápení​. Po měsících nejistoty přišla vytoužená zpráva: nemoc ustoupila. Anna mohla opět naplno zpívat, hrát a plánovat budoucnost.

Návrat nemoci a ztráta hlasu

Když Anna v dalších letech vyprávěla svůj příběh, působil téměř jako pohádka o vítězství nad drakem. Netušila však, že zákeřná nemoc jen ustoupila do stínu, aby udeřila znovu. V roce 2023, čtyři roky po první remisi, začala Aničku trápit vytrvalá únava a úporný kašel, který neustupoval​

Zpěvačka se znovu obávala nejhoršího, ale řada lékařů její potíže zlehčovala – dokonce slyšela, že prý jde jen o reflux jícnu​. Kašel se ale zhoršoval a Anna začala ztrácet hlas, při zpěvu se dávila. Nakonec další vyšetření potvrdilo krutou pravdu: rakovina se vrátila a rozšířila se do plic​. Ve svých 28 letech tak stanula tváří v tvář ještě těžšímu boji, tentokrát s metastatickým onemocněním. Paradoxně zrovna v té době slavila jeden ze svých největších profesních úspěchů – vydání druhého alba Osudová. Na křtu desky na podzim 2023 však fanouškům oznámila nejen nové písně, ale i trpkou novinu o návratu nemoci a potížích s dechem, které jí už nedovolují naplno zpívat.

Následovala agresivní léčba. Chemoterapie, biologická léčba, cokoliv onkologie nabízela. Lékaři tentokrát mluvili o paliativní péči, což Anička zpočátku odmítala přijmout. „Nevěděla jsem, že to slovo paliativní znamená, že to je tak špatné… pak mi doktorka vysvětlila, že budu léčená do konce života,“ přiznala otevřeně​.

Přesto nepřestala bojovat. Několik měsíců podstupovala jednu léčbu za druhou. Vedlejší účinky na sebe nenechaly čekat – přišla o vlasy podruhé a tentokrát bohužel i o hlas. Po jedné ze sérií zákroků jí lékaři sdělili, že jí úplně ochrnula jedna hlasivka​. Pro zpěvačku to byla rána skoro stejně bolestná jako samotná diagnóza. Hlas byl jejím životem a najednou sotva šeptala. Vyčerpání a ztráta hlasu ji nakonec donutily zrušit všechny plánované koncerty a vystoupení. Místo jeviště trávila dny doma nebo v nemocnici, místo potlesku publika slyšela svůj kašel v prázdném pokoji. Přesto i tuto zkoušku snášela s neuvěřitelnou statečností. Když se po několika dnech na přístrojích vrátila domů, dokázala do telefonu zašeptat optimistickou zprávu, že se cítí fajn a hlas se jí snad zas vrátí​. Její svět se sice zmenšil na nemocniční lůžko a pár nejbližších lidí, ale Anička nevzdala ani tento druhý zápas. Stále věřila, že i když už možná nikdy nebude zpívat jako dřív, může dál rozdávat naději a energii – třeba jinými cestami.

Láska a přátelství Aničky Slováčkové

Ještě zásadnější roli sehrála láska. Anička dlouho tajila své vztahy před bulvárem, ale nakonec našla partnera, s nímž chtěla strávit zbytek života. Jejím přítelem se stal Matěj Růžička, pohledný baskytarista z její kapely a dlouholetý známý. Z přátelství se během pandemie rozvinula láska a Matěj se pro Annu stal pevnou skálou v dobrých i zlých časech. Když podstupovala chemoterapie, byl to právě on, kdo ji vozil z nemocnice domů a vařil jí čaj, když jí bylo zle. Když jí vypadaly vlasy, přesvědčoval ji, že je krásná i s šátkem na hlavě. A když ztratila hlas, komunikoval s fanoušky on, aby jim vysvětlil, proč musí být koncerty zrušené. „Velkou oporou je jí její přítel Matěj,“ potvrdila i Aniččina maminka Dagmar Patrasová​.

Po Aniččině boku stáli také další blízcí – bratr Felix, který už jednou s Annou prožíval její nemoc, kamarádky z dětství i kolegové z branže. Všichni společně tvořili pomyslný kruh kolem mladé zpěvačky, dodávali jí sílu a naději. A Anna sama vždycky s vděčností říkala, že bez lásky svých nejbližších by to nezvládla.

Otevřeně o strachu, depresi i naději – hlas generace

Co ale na Anně Slováčkové obdivovala široká veřejnost nejvíc, byla její otevřenost a upřímnost, s jakou sdílela svůj příběh. Mladá generace, pro kterou bývá smrt a vážná nemoc vzdáleným, abstraktním pojmem, skrze Aničku poprvé nahlédla, jaké to je, když se život převrátí vzhůru nohama. Anna nechtěla být litována, ale zároveň cítila potřebu mluvit o věcech, které sama postrádala slyšet od druhých. Na svých sociálních sítích pravidelně komunikovala s fanoušky o průběhu léčby, o malých vítězstvích i velkých trápeních​

Nebála se přiznat, že prožívá úzkosti a stavy beznaděje. Zpočátku psala optimisticky – věřila v úplné uzdravení – postupně ale své publikum připravovala i na temnější stránku reality​. Otevřeně mluvila o strachu ze smrti, čímž prolomila jedno z posledních tabu. „Začínám se toho opravdu bát… nejsem vyděšená z toho, co bude po smrti, jsem se smrtí smířená, ale hrozně se bojím toho předtím,“ svěřila se v jednom z posledních rozhovorů​. Přiznala, že ji děsí představa, že by se o sebe nemohla postarat a musela by být odkázaná na pomoc druhých​. Tato syrová upřímnost byla dojímavá a osvobozující zároveň – najednou všichni viděli, že i hrdinka může mít strach a pochybnosti.

Anna se nebála použít ani slova jako deprese. Popsala, jak ji občas přepadaly černé myšlenky a jak musela bojovat nejen s nemocí těla, ale i s psychikou. Mluvila o tom, že chodí na terapii, že bere antidepresiva a tím pomohla mnoha jiným mladým lidem cítit se méně osaměle ve svých vlastních zápasech. Zároveň ale nikdy neztratila svůj zvláštní dar vidět krásu v maličkostech. I v dobách nejistoty dokázala na Instagram napsat, jak ji potěšil východ slunce, jak si užila procházku se svým psem, nebo zveřejnit fotku, kde se navzdory všemu směje. Její statečnost a otevřenost z ní udělaly hlas generace – hlas, který ukázal tisícům lidí, že i tváří v tvář smrti lze každý den naplnit smyslem. Anna řekla, že teď žije víc než kdy předtím přítomností, váží si každého rána, kdy se probudí. „Kéž bych tu byla ještě dalších padesát let. Pokud tu budu další rok a půl, který prožiju víc než celých dosavadních dvacet devět let života, tak za to budu velmi vděčná,“ prohlásila nezlomně​

Taková slova, vyřčená s pokorou a klidem, hluboce zasáhla všechny, kdo je slyšeli.

Odvaha, talent a odkaz Aničky Slováčkové

Život Anny Slováčkové byl kratší, než jsme si všichni přáli, ale svým rozsahem a hloubkou předčil mnohé dlouhé životy. Tahle mladá zpěvačka a herečka dokázala během necelých třiceti let zanechat stopu, která tu s námi zůstane. Její odvaha – ať už v boji s nemocí, nebo v odhodlání jít vlastní cestou navzdory rodinnému stínu – byla a je inspirací. A její odkaz? Ten přesahuje její věk i kariéru. Anna otevřeně mluvila o věcech, o kterých se dříve mlčelo – o duševním zdraví, o strachu ze smrti, o důležitosti prevence (mladým ženám opakovaně kladla na srdce, aby nepodceňovaly samovyšetřování prsu a chodily na kontroly). Svým příběhem dodala sílu nespočtu lidí, kteří bojují s vlastním trápením, ať už je to rakovina nebo cokoliv jiného. Ukázala, že plnohodnotný život se dá žít každý den, i když možná víte, že nebude dlouhý.

Slováčková nezanechala za sebou jen písně, role a videa, ale především pocit. Pocit, že v tom nejsme sami. Její upřímnost a lidskost vytvořily most mezi ní a veřejností – najednou jsme všichni byli součástí jejího příběhu a ona součástí našeho. Když se dnes ohlédneme za jejím životem, necítíme jen smutek nad ztrátou, ale i vděčnost, že jsme ji mohli poznat.

Fotogalerie 15 fotografií