Lidé podle ní nemají rádi, když se umělci vyjadřují k politice. A tak na to herečka Anna Polívková jde trochu jinak. V rozhovoru pro DVTV si představila, jaké by bylo dostat se do těla některého z českých politiků, stejně jako se v novém snímku Po čem muži touží dostal do jejího těla kolega Jiří Langmajer.
Řeč přišla především na prezidenta Miloše Zemana a ze slov Polívkové je jasné, že on její hlas v lednových prezidentských volbách nedostal. Představa být v jeho těle je pro ni prý přímo strašidelná!
„Kdybych měla být v těle Miloše Zemana, tak to si opravdu neumím představit. A v těle pana premiéra, to už vůbec ne. V našem filmu je to tak, že mysl muže je v mém těle, takže kdyby moje mysl mohla být v jejich těle, tak to by možná mohlo být zajímavé, ale ta fyzická představa je strašidelná,“ popisuje.
„Ale když by člověk za ně mohl říct: Jé, promiňte, proč já se takhle chovám, tak to bych ráda realizovala. Já si vždycky představuji, že se třeba pan prezident probudí a řekne si: Proč vlastně já ty lidi tak rozděluji?“ uvažuje Polívková.
Politická situace prý herečku, která se do podvědomí diváků zapsala především rolí v Účastnících zájezdu, tolik netrápí. Daleko víc jí vadí to, že se kvůli politice a prezidentu Zemanovi rozděluje společnost.
„Mně nevadí politika, ale poslední dobou mě děsí to, jak se lidé rozdělují. Kamarádi se nebaví, rodiny se rozhádávají. A to pan prezident prostě vymyslel a to je mi líto. Mám pocit, že to vyprovokoval, rád to přiživuje a vlastně ho to baví. Ale asi určitě je pravda, že je to i v nás. Mě to vždycky zajímá, proč má někdo opačný názor, a nesouhlasím s tím, že by někdo byl hlupák, protože volil pana prezidenta Zemana,“ říká.
Kdyby se tedy skutečně do těla Miloše Zemana dostala, změnila by Anna Polívková nejlépe téměř všechno.
„Kdybych byla v jeho mysli, tak bych to asi všechno obrátila vzhůru nohama. Myslím, že je strašná škoda, že zrovna u nás, kde nemáme žádnou uprchlickou krizi a žádný problém, tak zrovna u nás na tom lidi staví kariéru,“ popsala.
Sirotky by přijala
Poslední otázka ohledně politické situace v zemi nemohla mířit na nic jiného než na všemi propírané téma padesáti syrských sirotků. Ty by Polívková dle svých slov přijala.
„Asi bych řekla, že je to padesát mladých lidí, tak jim pojďme poskytnout lepší možnost se vyvinout v plnohodnotné občany naší společnosti,“ uzavírá.
Fotogalerie |
