Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána

  • Zprávy
  • Celebrity
  • Jen pro muže
  • Sport
  • Video
  • Podcasty
  • Antiyoutuber
  • jít naiDNES.cz

    Jednou bych chtěla natočit film, říká hvězda Ulice Anežka Rusevová

    Anežka Rusevová | foto: Profimedia.cz

    O svých snech a touhách si povídala s Pestrým světem herečka Anežka Rusevová (32). Řeč přišla i na to, jak se jí v poslední době podařilo zhubnout…

    Anežko, nebylo úplně jednoduché se s vámi domluvit na rozhovoru. Vypadá to, že toho máte opravdu hodně...

    Teď ještě ano, ale sezona už se chýlí ke konci. Jak v divadle, tak natáčení seriálu Ulice. Už se začínám těšit, že bude volno. Měli jsme poměrně náročnou premiéru v Městském divadle Kladno, kde jsem ve stálém angažmá. Připravovali jsme s Miroslavem Hanušem (56, pozn. red.) nové představení, které si Mirek sám napsal a zrežíroval, Jak umřít na rokenrol. Hra je vlastně takovou hudební poctou Mikimu Volkovi (†53, pozn. red.), což byl slavný rokenrolový zpěvák hlavně v šedesátých letech, hraje ho Jan Krafka (54, pozn. red.). Je to hudebně-taneční představení proložené filozofickými dialogy Mikiho Volka s ďáblem o umírání, o rokenrolu, o životě, o závislosti na alkoholu… My jsme tam spolu s mými kolegyněmi tři andělé, tři vokalistky. V podstatě se protančíme celým večerem, takže jsem musela po dlouhé době tancovat. Trénovalo se tak moc, až jsem si „uhnala“ zánět achilovek.

    To jste tedy pořádně makala!

    Dlouho jsem takhle intenzivně a denně netancovala. Dřív ano, ale teď ne. Jsem hodně fyzicky unavená. Cítím, že potřebuji trošku vypnout.

    Teď hrajete spíše v divadle?

    Já jsem teď současně natáčela dost i Ulici. Jsem v ní už čtvrtým rokem. Musím zaklepat, že moje dějová linka je tam docela hodně rozepsaná. Diváci se můžou po létě těšit na změny. Teď v červnu jsem měla patnáct natáčecích dní, což je asi nejvíc, co jsem na Ulici v jednom měsíci měla. Je to náročné. Do toho jsem začala zkoušet ještě mimo Kladno. V Divadle bez zábradlí u Karla Heřmánka (71, pozn. red.) současnou britskou komedii Hra, která se zvrtla. Od jara jsem se v podstatě nezastavila. Cítím se už taková „použitá“. Je to takový dojezd, že už se opravdu těším na prázdniny, které ale nebudou zas tak extrémně dlouhé. Celý červenec mám volno, ale zase od srpna zkoušíme právě v Divadle bez zábradlí.

    Zdá se, že si opravdu potřebujete odpočinout.

    Já vím, že to teď asi vypadá, že si děsně stěžuji, že mám moc práce a jsem děsně unavená. Za hodně práce jsem nesmírně šťastná, ale odpočinek je někdy také potřeba.

    Je na vás vidět, že jste i hodně zhubla.

    Od dětství jsem byla poměrně vysoká, ale tím, že jsem sportovala a tančila, tak jsem byla docela štíhlá. Byť odjakživa bylo patrné, že budu „narostlá baba“. Nedávno mi psali i nějací lidé na Facebooku, že jsem zhubla určitě tak dvacet kilo. To jsem se musela smát. Já nemám váhu, takže nevím, jestli jsem zhubla. Ale je pravda, že mi to pár lidí začalo říkat. Tak jestli ano, jsem jenom ráda. Nic jsem pro to ale nedělala, spíš si myslím, že je to tím velkým pracovním zápřahem.

    Asi vám pomohl i tanec...

    Asi trošičku ano. Nebylo to ale tak, že bych držela třeba nějaké diety.

    Jednou jste se zmínila, že vám nedělají psychicky dobře ošklivé komentáře od lidí na sociálních sítích. Už jste se to naučila neřešit?

    Už se to snažím nečíst. Někdy mi to nedá, ale asi už to beru s větším nadhledem. Anebo těch ošklivých komentářů ubylo. (smích) Mám pocit, že si diváci neradi zvykají na nové postavy, které přijdou do jejich oblíbeného seriálu. Myslím si, že postavu Venduly v Ulici už dávno přijali a možná si ji i oblíbili.

    Stává se vám, že vás lidé poznávají na ulici?

    Ano. Od té doby, co hraji v Ulici, jsem si na to už nějak zvykla. Snažím se být v tomhle skromná. Když je toho moc, tak je to spíš nepříjemné. Nemyslím to nějak ve zlém, ale někdy chce mít člověk prostě klid. Někam jdu, chci se chovat přirozeně a cítím, že na mě lidé koukají a prohlíží si mě. Člověk má pořád pocit, že je trochu pod rentgenem. Kromě jedné takové nepříjemné situace, o které nechci mluvit, jsou ta setkání s fanoušky velice milá. Vlastně mě překvapuje, že se se mnou chtějí někdy fotit třeba chlapi v hospodě. (smích) Oni říkají, že to mají pro manželku, ale já si myslím, že se stydí přiznat, že koukají na Ulici. (smích) Když někdo slušně přijde a poprosí, nemám s tím vůbec žádný problém.

    Zaměňují si vás někdy lidé s postavou Venduly?

    Ano! To někde vyprávěl strašně hezky právě Miroslav Hanuš, že jsou takové tři druhy slávy. S dovolením si jeho příměr vypůjčím. Nejdřív okolo vás lidé chodí a ptají se, jestli vás odněkud neznají. Mají pocit, že jste jim povědomí, ale nedokážou si vás nikam zařadit. Myslí si, že s nimi třeba jezdíte vlakem. Druhý stupeň je, že vás lidé oslovují jménem vaší postavy, kterou hrajete. Zároveň ale absolutně netuší, jak se jmenujete jako herec. A pak je ten třetí stupeň, jak krásně Mirek popsal. Když totiž točil Případy 1. oddělení, tak za ním pak přišla nějaká paní a říká mu: „Jak můžete na toho pana Vetchýho být takhle zlej!“ Takže k Mírovi mluvila jako k té postavě, ale pan Vetchý je pan Vetchý. A to je ten poslední stupeň popularity, kdy vás znají vaším jménem. Já jsem na rozhraní prvního a druhého stupně. (smích)

    Jste hodně spojována s vaším otcem Radanem Rusevem (†51, pozn. red.). Vadí vám to?

    Proč by mi to mělo vadit? Je to můj táta. Vadí mi akorát takové ty bulvární titulky o jeho úmrtí. To není zapotřebí. Cestu k herectví jsem si našla samozřejmě hlavně díky němu. Byl a je mou inspirací. Oba rodiče. Ale jinak si jdu už vlastní cestou, sama jsem si ji také v této branži musela vydobýt. Jsem ráda, když si na tátu lidé a diváci vzpomenou, na jaře to bylo už dvacet let, co zemřel. A taky mi vadí, že už si s ním nikdy nezahraju…

    Máte nějaký profesní sen?

    Mám sen, že jednou budu točit nějaký film. Ráda bych se nějak posunula. Mám sice za sebou nějaké menší role, i malé zahraniční zkušenosti, ale nikdy jsem si nezkusila „táhnout“ hlavní roli ve filmu. To bych si hodně přála. Seriály jsou zábava, ale film, to je něco úplně jiného.

    Máte představu, jaký film by to měl být?

    Byla bych raději, kdyby to bylo něco vážnějšího, dramatičtějšího. Třeba nějaký historický film.

    Šla byste třeba do soutěže jako StarDance nebo Tvoje tvář má známý hlas?

    Nevím, jestli bych šla do pěvecké soutěže. Zpěv je obor, ve kterém si úplně nevěřím. Samozřejmě by to ale byla výzva a zvažovala bych to. Taneční soutěž by mne coby bývalou gymnastku lákala moc. To by bylo skvělé. Lidé by říkali: „No prosím, ta je tlustá a umí provaz.“ (smích) Ono to tak ale někdy je. Nemůžete někoho soudit podle postavy, dokud vám neukáže, co umí. Naposled tam byla herečka Pavla Tomicová (57, pozn. red.), a jak jí to šlo, myslím, že diváky překvapila. To by mě bavilo.

    Anežko, je ve vašem nabitém programu čas na přítele?

    Já o svém soukromí moc nemluvím a chci si ho chránit. Vím, že jsem už ve věku, kdy by na rodinu byl asi nejvyšší čas, ale mě zatím baví „svobodný život“. A také mě baví moje práce. Až bude čas na rodinu, doufám, že to osud zařídí.

    Dobře. Ale máte doma zvířátka, to jsem si o vás přečetla.

    Ano. Máme s mámou dohromady psa. Ten je tedy hlavně maminčin mazánek. Máme také tři kocoury. Já je teď hlídám, protože máma odjela na dovolenou, takže chlupy jsou všude.

    Ohodnoťte článek
    Hlasování skončilo

    Čtenáři hlasovali do 12:00 pondělí 25. listopadu 2019. Anketa je uzavřena.

    • Super
      36
    • Tvl
      13
    • Trapas
      12
    • Haha
      11
    • Cože
      9
    • Sladký
      9