Jitka Molavcová se za svého dlouholetého pracovního partnera Alfréda Strejčka provdala před rokem, kdy už herec a dabér nemohl chodit a těžko hýbat i rukama, i na Tháliích měl s sebou asistentku, která mu dávala napít oslavných bublinek po skončení přenosu.
Alfréd Strejček obdržel během galavečera cenu Thálie za celoživotní mistrovství za pro propagaci divadelního umění a během svého proslovu dokázal několikrát od srdce rozesmát moderátorku Světlanu Witowskou i hosty v divadle, zejména když popisoval, jak se s Jitkou i přes jeho závažnou nemoc smějí až tak, že v nemocnici v Motole dostává vyhubováno slovy: „Pane Strejčku, vy jste vážně nemocný, tak nevím, čemu se smějete“.
Jeho vystoupení bylo mixem černého humoru, dojetí a apelu na mateřský jazyk, jelikož Strejček patří mezi oceňované recitátory, tedy řemeslo, které dneska prakticky neexistuje.
„Je mi líto, že to upadá,“ říká Strejček nádherným přednesem. „Doba nese jistý styl a já s řadou dalších kolegů jsme trošku, jak říkám, brzdy, aby mluva nespadala do slangu a míchání cizích slov a nesrozumitelnosti, čili pořád dělám kurzy rétoriky, kurzy mateřštiny a snažím se lidi přivést k lásce k českému jazyku.“
Přestože je Strejček takovým pojmem, je možná překvapením, že na jevišti Národního divadla stál poprvé.
„Snil jsem o tom, že si na tohle jeviště někdy stoupnu, ale to stoupnutí se mi nepodařilo ani dneska, protože jsem na vozíku, ale mám velikou radost, miluju svoji profesi a miluju lidi, kteří mě provázejí životem. Svoji Jitušku, své dcery, kolegy i herce,“ říká sice dojemně, ale bez náznaku nostalgie, pořád s úsměvem a s dobrou náladou a sám doufá, že se brzy blíží tomu, aby se mohl postavit na nohy a sám se obsloužit po pobytech v Kladrubech, v Motole a v sanatoriu Charlota.
Co by poradil mladé generaci herců, aby si také jednou mohla stoupnout před diváky v Národním divadle, neboť ten pohled do hlediště je dechberoucí?
„Aby se nebáli projít řadou divadel, praxe na oblasti a v různých divadlech je nesmírně důležitá. Herecký grunt je divadlo, divadlo, divadlo, čeština, mateřština, dobře mluvit a vážit si toho, že češtinu máme,“ dodává.
Fotogalerie |