Komentář: Agáta završila kauzu „prsa“ a předvedla, že modelku (ne)může dělat kdekdo

Není to tak dlouho, co český showbyznys a české sociální sítě řešily povadlá prsa přítelkyně Adama Mišíka, dvacetileté modelky Diany Kratochvílové. Půlka Facebooku se zhádala nad tím, jestli má mladá dívka svá nedokonalá velká prsa vystavovat, nebo ne. Za nás všechny to nyní uzavřela dvaatřicetiletá Agáta Prachařová, matka dvou dětí, která o víkendu předváděla spodní prádlo.

Abychom si přesně v tomhle rozuměli, musíme se vrátit na začátek, respektive k události, která se stala přesně před týdnem.

Tou bylo předávání Českých lvů a mimořádnou pozornost si na galavečeru vysloužila přítelkyně Adama Mišíka Diana Kratochvílová. Dvacetiletá dívka, která vynesla nepříliš podařený model od návrhářky Zuzany Kubíčkové, pod nějž si kvůli střihu horní části nemohla vzít podprsenku.

A sociální sítě v pondělí neřešily nic jiného než to, že Diana si něco takového neměla dovolit, protože její prsa nejsou hezká. Respektive pro muže jsou, ale pro ženy jsou příliš velká a povislá. Diana si od žen vysloužila dokonce tzv. body shaming, tedy vulgární urážky a posměšky za dědičný tvar a velikost prsou, což – jak každý elementárně příčetný člověk ví – nemůže (tyto dvě věci) svou vůlí ovlivnit, leda by šla na plastickou operaci.

Co ale člověk může vůlí ovlivnit a za co se mu pak také velmi oprávněně může dostat kritiky, je jeho chování, rozhodnutí a péče o tělo. Když jsem měla potřebu se Diany Kratochvílové zastat na svém facebookovém profilu, psaly mi rozčílené ženy komentáře, že ta holka není soudná a že mít ony takové „psí uši“, tak si nikdy nevezmou na sebe to, co ona.

Jsem ráda, že k otázce té soudnosti konečně došlo, a to ze strany, která by mě ani nenapadla – od Agáty Prachařové. Tím, že v sobotu vyrazila předvádět spodní prádlo, se víc než barvitě ukázalo, jaký je rozdíl mezi kritikou a kritikou.

Ne vážně, to není to samé.

Kritika na tvar prsou a kritika na stav těla, to je zásadní rozdíl

Diana Kratochvílová se svými svěšenými prsy, s nimiž se tak už „narodila“, šla ve svém volném čase na galavečer. Agáta Prachařová o víkendu vykonávala svou profesi modelky na přehlídkovém mole, za což bere peníze, je tedy povinna se na něj dostavit v perfektním stavu.

To se ale nestalo. A na sociálních sítích se opakovala situace z minulého týdne – kritika na Agátinu postavu. Za tu si ale, na rozdíl od Dianiných prsou, může sama, respektive vypracovanost těla a jeho štíhlost jsou jen v rukou majitelky. To je důkaz, že ne každá je modelka, i když o sobě říká, že modelka je. Modeling je totiž byznys prodávající sny, krásu, dokonalost. Modeling je o tom, že obyčejná žena – jako jsem například já – vidí obálku nebo přehlídku s jinou krásnou ženou a představuje si, že je na jejím místě. Že je taky tak krásně štíhlá, vysoká, s pevnými svaly a útlým pasem.

Agáta má břicho, povolená stehna, celulitidu a nevypracované svaly.

Rozhodně si nepředstavuji, že mám sýrovité nohy s celulitidou, vypouklé břicho, špek na zádech a povislý zadek, a to z jednoho důvodu – protože tohle všechno mám i v reálu. A přesně z toho důvodu sedím za stolem u počítače a píšu tenhle článek, namísto toho, abych chodila po mole, jelikož na něj prostě nemám.

Dneska si každý myslí, že ho nikdo nesmí kritizovat, korektnost vede

Prachařová prý byla hvězdou přehlídky, protože je to dvojnásobná matka.

Dneska je vůbec in všechno nějak omlouvat a všechno nějak vysvětlovat. Máme tlusté modelky a nikdo jim neřekne, že v modelingu nemají co dělat, protože jsme politicky korektní. Máme modelky s vadami a deformacemi, snad se brzy dočkáme i dvouhlavých nebo se čtyřma nohama. A všichni se budeme tvářit, že je to normální, aniž by si někdo, proboha, začal zase zpětně uvědomovat, že modelka je objekt prodávající produkt, nikoliv sebe.

Když si budu chtít koupit auto, tak se prodávající přetrhne, aby mi přeleštil poslední skvrnu na laku, rozhodně mi nepřitáhne otřískanou škodovku se slovy: „Takhle stejně vypadá devadesát procent aut na silnici, paninko.“

Agáta Prachařová na víkendové módní přehlídce.

Dánská modelka Helena Christensen má jedno dítě a letos jí bude padesát let.

Ano, já jsem taky zastánce přirozené krásy a hnutí za normální holky, ale normální holka je pěkná holka, kterou potkáte na ulici a která nabízí různou škálu krásy, jež se měří jen pohledem toho, kdo se dívá. Ale rozhodně nejsem zastánce těchto pokřivených metod typu „tleskám tvé odvaze, že takto vyjdeš na molo, je úplně jedno, jak vypadáš“ u PLACENÝCH MODELEK, které jejich tělo živí.

Agátin potenciál je někde jinde – a sluší jí daleko víc

Agáta byla z kritiky rozmrzelá a věřím, že ji ranila. I když se do médií tváří jako povrchní drsňačka, je to náhodou citlivá duše, navíc je s ní legrace, na lidi ve svém okolí je moc příjemná, má rozhled a je velmi inteligentní. A také se občas ráda pochlubí tím, jaká je „bydlenka“. Že je skvělá máma, potvrzuje mnoho lidí. Má tedy všechny atributy být velice úspěšná i bez mola, ale nejspíš podlehla volání ega, že na to ještě má.

Toto je ale krutý svět. Modelky na molech jsou šestnáctileté dívky a ve třiceti letech a navíc po porodu jste prostě stará. Svou logiku to má, jak už bylo řečeno, modeling je postaven na iluzi, pravdu si nechte do reality k žehlení, přepírání punčoch a na dovolenou za našetřené peníze. A zrovna Agáta je ta, která by vám s tou denní realitou mohla pomoci, poradit a ještě ji pro vás se svým humorem udělat snesitelnější.

Cindy Crawford je přes padesát let a má za sebou taky dva porody. Tělo má podobné jako Agáta, přehlídky v prádle vůbec nechodí.

Pochopily to i jiné modelky, které také porodily, a přestože jsou starší, mají dokonce i lepší těla, i tak přehlídky v prádle už dávno nechodí. Protože modelkou prostě nemůžou být všechny, které si usmyslí, že (ještě) chtějí dělat přehlídky. Na molo opravdu nemůže kdekdo, jelikož pak se vytrácí smysl tohoto byznysu. Má být snový, pro většinu dívek nedosažitelný, a proto taky výjimečně dobře placený.

Já vím, dnešní svět tak ale vypadá. Der se do popředí, nic pořádně neznej, v ničem nevynikej, na nic neměj talent, buď úplně průměrný, ale my ti i tak zatleskáme, abychom se tě hlavně, nedej bože, nedotkli.

Já ne. Snad nejsem sama.

Fotogalerie

Hodnocení článku

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 23:48 úterý 17. července 2018. Anketa je uzavřena.

  • 227
  • 79
  • 33
  • 29
  • 14
  • 14