1. David Koller
V pátek 17. listopadu 1989 se bál jít na studentskou demonstraci na Albertov, protože už ho komunistická policie dřív několikrát zmlátila. Na Národní třídu i tak šel.
„S kamarádkou Jitkou Obzinovou jsme koukali na policajty zezadu, z proluky, kde je teď metro. Řvali jsme na ně, že jsou fašisti, jak tahali lidi do antonů. Vždycky běžel nějaký za námi, když zjistil, že nás nedoběhne, vrátil se a my na ně řvali dál,“ vzpomínal Koller.
Po 17. listopadu 1989 vozil s kamarády do měst ve východních Čechách letáky, aby lidé věděli, co se děje. „Snažili jsme se, aby sílila jistota, že bolševický hnus má namále,“ řekl.
V továrnách, kam jezdil, se někdy cítil dost nepříjemně. „Milicionáři kouleli očima, tušili, že možná přijdou o svoji bouchačku a samopal ve skříni,“ zavzpomínal hudebník.
2. Monika Absolonová
„Jsem ráda, že mě zastihl rok 1989 ve třinácti letech a já můžu slavit Den boje za svobodu a demokracii. Děkuju za to, že můžu žít tady a teď, a doufám, že tohle všechno, co máme, tedy svobodu, demokracii a mír, nám vydrží pro další generace,“ nechala se slyšet zpěvačka.
48
34
29
27
27
27
