Po dceřině plaveckém tréninku jsem při fénování vlásků s jinou maminkou rozebírala téma, o kterém jsem původně chtěla psát. A najednou se Margotka zeptala: „Co jsou to devianti?“ Nejenže mne přešla chuť o nich psát, jak jsem původně chtěla, ale měla jsem co dělat s tím, abych jí to přijatelně vysvětlila. Ta druhá maminka (jistě se tady poznáte, drazí moji přátelé) jen suše podotkla: „Nic si z toho nedělej, minule se dcera v autě manžela zeptala, co je to ejakulace“.
Sedmileté holce to jen tak neokecáte. Táta se pochlapil a vysvětlil jí to. V takových situacích si vždy říkám, co mne ještě čeká? To se mi asi vrátí fakt, že jsem měla poměrně hodné a klidné dítě, které mi v období vzdoru na veřejnosti ztropilo opravdu jen jednu nebo dvě scény, nepočítám-li tedy tu na letišti v Řecku před početným českým zájezdem. Kinedryl místo, aby dítě uklidnil, Margotku totálně nabudil. Všichni civěli na zápasící matku a dítě a čekali, kdy „to“ udělám. Rozuměj, kdy jí konečně dám na zadek, jak říkala paní, co pak seděla v letadle hned za námi.
Proč mne některé věci udivují? Sama jsem jako dítě nebyla jiná. Naštěstí si pamatuji jen dvě příhody. Nešťastně jsem se své krátkovlasé blonďaté maminky ptala, proč není ta krásná paní (s dlouhými černými vlasy) mojí maminkou, když je tak hezká. O několik let později jsem tatínka v autobuse upozorňovala, ať necvaká tu jízdenku, že ji ještě jako jindy použijeme alespoň cestou domů. Vůbec MHD chvilky byly asi naší rodině souzené. Můj blonďatý, jako andílek vypadající bratr, se paní sedící naproti zeptal, proč má takové vousy. Když celá zrudla, ujistil ji, že to se může stát každému a jistě se doma oholí. Margotka vždy vyčítala chůvě, že si cestou ze školky nemá v tramvaji kam sednout a pak ve stoje jakoby nic usnula. Opravdu pokaždé. To je ovšem nic ve srovnání se syny mé kamarádky, která jako single totálně vytížená matky logisticky vše zvládala, ale pouze a jen vlastním vozem. Když se pak její děti ve školkovém věku poprvé dostaly do metra, nahlas tam obdivovaly sedadla a všem cestujícím s tuhnoucími rysy v obličeji nadšeně vyprávěly, že je to tam skoro tak hezké jako v letadle.
Obecně školkový věk nebo lépe řečeno tzv. „věk proč?“ je co se týče hlášek nejplodnější. Pár týdnů po nástupu do anglické školky mi dcera vysvětlila, že francouzské líbání není nic pro ni. Že stačí to normální. Pár spolužáků dostalo poznámku, že se při této formě líbání opravdu vyměňují tělesné tekutiny a je vhodné se mu vyhýbat. Chudáci rodiče, dodnes nevíme, kdo začal líbat jako první. Chudáci učitelky, nechtěla bych být při psaní té poznámky na jejich místě. Mne hřálo vědomí toho, že Margotka ještě dobře anglicky nemluvila, ale jen do třídní schůzky. Tam mi Miss Ella vysvětlila, že ne všechno, co mi dítě říká o školce, je pravda. A že ona také nevěří všemu, co jí o nás Margarita vypráví.
Tak nevím.
Začátek v předchozí školce byl ještě veselejší. Tříletá Margotka se dívala, jak babička pomáhá vnoučkovi čůrat. „Mami, proč mu ta paní sahá na pindíka? A proč ho má tak malého, náš táta ho má většího!“ Tak a všichni hned věděli, že doma běháme občas nahatí a že jí se to moc líbí. Navíc Margotka má po tatínkovi velmi výrazný a zvučný hlas. Ji opravdu přeslechnout nelze.
Upřímná sdělení typu „táta říká, že jsi tlustá“ jsou nejvhodnější jen a pouze na seznamovacím víkendu s novou třídou. Chvíli jsem byla velmi hrdá na Margotku, když v dopise Ježíškovi napsala, že chce jen pět dárků a pak hračky pro chudé děti. Po týdnu mne obvinila, že bude mít málo dárků, když to přála těm dětem, o kterých jsem mluvila, a že za to můžu jen a pouze já. Mým favoritem jsou pak fantazijní sdělení typu „hodně jsem papala“, když dítě vůbec nic nesnědlo. Nebo „táta mě dal na celý den do dětského koutku“, když v žádném nikdy sama nebyla. Dalším mým oblíbeným jsou hlášky sebejisté. Moje malá kmotřenka si dlouho přeje pejska. Maminka stejně tak dlouho odolává. Dnes jí holčička s úsměvem řekla, že to není její věc, že to přece psala Ježíškovi. A ten vidí, jak je hodná.
Univerzální rada, jak si v těchto horkých chvilkách poradit, neexistuje. Mám však jinou velmi důležitou radu: zapisujte si to! Abyste to svým dětem mohli třeba na jejich svatbě nebo při jiné životní události stejným dílem oplatit.
Petra Paroubková (42)Narodila 30. srpna 1973 na Slovensku. Absolvovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor amerikanistika a anglistika v kombinaci s rusistikou. Vystudovaná tlumočnice se 17. listopadu 2007 provdala za Jiřího Paroubka, tehdy expremiéra, a v listopadu 2009 se jim narodila dcera Margarita. Díky vztahu s vlivným politikem a starším mužem byla často terčem kritiky a postupně přicházela o své klienty. Přestala tlumočit a založila si knižní vydavatelství Colombus. V roce 2015 prodělal krvácení do mozkové pleny. Po hospitalizaci a následné léčbě se její stav zlepšil, ale jisté věci se do normálu nikdy nevrátily. Musela rozloučit s větší rodinou a částečně se vzdát podnikatelské karéry. V současné době tlumočí pro zahraniční firmy a věnuje se především dceři, která navštěvuje česko-anglickou školu. |
Fotogalerie |
