Arséne Wenger se za téměř čtvrtstoletí, které strávil na lavičce slavného anglického klubu, nesmazatelně zapsal jak do historie anglické Premier League, tak do světového fotbalu vůbec.
Své svěřence dovedl celkem ke třem mistrovským titulům a také k rekordním sedmi vítězstvím v Anglickém poháru. Fanoušci Arsenalu budou dlouho vzpomínat zejména na sezonu 2003/04, kdy Wengerova parta ani jednou neprohrála.
Do Arsenalu Wenger přišel v roce 1996 s naprosto jiným pohledem na fotbal, než měli ostatní trenéři v Anglii. Mnoho lidí mu ale zpočátku nevěřilo. Působil totiž spíše jako univerzitní profesor než jako sportovec.
„Vypadal stejně jako můj zeměpisář,“ řekl o Wengerovi Lee Dixon, bývalý hráč Arsenalu.
Francouz Wenger v Londýně rozjel malou revoluci. Horké anglické hlavy zklidnil, naučil je dbát na životosprávu a regeneraci a úspěchy se brzy dostavily.
Netrvalo dlouho a Wenger i s pomocí některých mladých borců, jako byl například útočník Thierry Henry nebo záložník Patrick Vieira, stvořil tým, který svého času patřil mezi nejlepší na světě.
„Vybudoval nejlepší tým, proti kterému jsem v anglickém fotbale nastoupil,“ napsal na svém Twitteru Gary Neville, bývalý dlouholetý obránce konkurenčního Manchesteru United.
Po skvělých letech ale přišla jakási doba temna. Z týmu, který byl dlouhé roky každou sezonu jedním z nejvážnějších kandidátů na mistrovský titul, se rázem stal mančaft, ze kterého si fanoušci ostatních celků dělali legraci.
„Ať Arsenal v posledních letech začal sezonu sebelíp, tak stejně nakonec skončí nejlépe na 4. místě,“ rýpali do Wengerovy party příznivci konkurenčních týmů. A měli pravdu!
V posledních dvanácti letech se Arsenal nejvíckrát umístil právě čtvrtý. Vyšší příčky byly spíše výjimkou. I přestože Wengerův tým často začal sezonu skvěle a nahlas se mluvilo o dalším vytouženém titulu, tak nakonec finiš soutěže Arsenal nezvládl a byl zase často všem pro smích.
Poslední dvě sezony je to ale ještě horší než dříve. Co by současný Arsenal dal alespoň za to čtvrté místo...
Minulý rok byl slavný londýnský celek pátý a přišel tak po dlouhých letech o účast v Lize mistrů. Letos jsou na tom „Kanonýři“ ještě bídněji. Krčí se pouze na šesté příčce a vypadá to na nejhorší umístění od sezony 1994/95, kdy Arsenal skončil až dvanáctý.
Na Wengerovu hlavu se tak poslední dobou snášelo hodně kritiky. Jeho konec si přála velká většina fanoušků Arsenalu. Ti francouzského stratéga nejvíce kritizovali za promarněná přestupová období.
Častokrát se stalo, že Arsenal během přestávky opustilo několik důležitých hráčů, ale Wenger rovnocenné náhrady nepřivedl a podepsal smlouvy pouze s nadějnými mladíky. Tým byl tak rok od roku slabší a slabší.
Letos ale Wenger konečně přivedl pořádné posily, za velké peníze přišly útočné hvězdy Lacazette a Aubameyang. Výsledky ale i tak nepřicházejí.
Arséne Wenger určitě moc a moc chtěl dostat klub, kde prožil téměř celou svou trenérskou kariéru, zpět na výsluní. Měl možná pocit, že londýnském klubu něco dluží. Se svým koncem dlouho otálel, i přestože ho fanoušci mnohokrát vyzývali. Ale teď konečně pochopil, že on svému milovanému Arsenalu už nepomůže. Rozhodl se po 22 letech skončit a předat žezlo někomu mladšímu.
Musí to být úleva jak pro něj, tak pro fanoušky. Ti ho léta milovali a uznávali skoro jako poloboha. Poslední roky si ale někteří tiše a jiní zase velmi hlasitě přáli jeho odchod. Přání se jim splnilo a neustálé kritizování legendárního kouče tak definitivně končí. A to je dobře. Wenger si totiž neutuchající kritiku a posměšky vůbec nezasloužil.
Jeho odchod byl tím nejlepším řešením pro všechny strany. Wenger si odpočine od věčně nespokojených rýpalů, fanoušci ho spokojeně vyprovodí jako nezapomenutelnou legendu a Arsenal se brzy dočká trenéra, který klub opět nastartuje.
Vše vypadá dokonale. Jen je trochu škoda, že člověk, který z Arsenalu udělal neporazitelné monstrum, neodchází jako vítěz, ale spíše jen z důvodu, že lepší řešení neexistuje.
Fotogalerie |