První dramatický seriál vysílala televize živě, dochoval se jediný díl
Fotogalerie6
Otec rodiny Bláha představovaný Iljou Prachařem
sedí v čele stolu. Do děje se právě zamíchal soused v podání Zdeňka Dítěte.
| foto: Archiv TV Plus
V prosinci roku 1959 se v Československé televizi poprvé objevil žánr dramatického seriálu. Průkopnický počin s názvem Rodina Bláhova se vysílal živě a dodnes se zachovala jen jedna epizoda. I přes kritiku Rudého práva si diváci vynutili pokračování. Mnoho zajímavostí z natáčení se dozvíte v článku pro týdeník 5plus2.
Když diváci onoho večera usedali před své černobílé televizní přijímače, dost dobře nevěděli, co je vlastně čeká. Tehdy, 9. prosince 1959, televizní zábava v Československu vstoupila do „seriálové éry“. Před kamerou se ve studiu v pražské Měšťanské besedě sešla známá herecká jména. Stella Zázvorková, Jiřina Jirásková, Ladislav Trojan či Ilja Racek měli být zárukou toho, že první pokus o televizní příběh na pokračování nebude průšvih. Zvlášť když se vysílalo živě.
Ve scenáristickém kvartetu od čtvrtého dílu nechyběl tehdy začínající Jaroslav Dietl, režisérskou taktovku držel především Jaroslav Dudek. „Naším šéfem v literárně-dramatické redakci byl Zdeněk Bláha, skvělý dramatizátor. Měli jsme ho všichni rádi, a tak jsme se rozhodli, že po něm pojmenujeme vůbec první televizní seriál Rodina Bláhova,“ vzpomínala pro Kulturní noviny dramaturgyně Jana Dudková.
Právě Bláha byl také hlavní autorem námětu a scénáře komediálního příběhu, který se natáčel filmovou technologií. Každý měsíc vznikl jeden díl, který se vysílal živě. Herci předtím vždy zkoušeli jako v divadle. „Poté jsme se na tři dny přestěhovali do Měšťanské besedy, kde už byly postavené kulisy, a teprve pak se šlo vysílat,“ popisoval v jednom z rozhovorů Ladislav Trojan.
Maminku rodiny Bláhovy si v prvním československém seriálu zahrála Stella Zázvorková.
Kolik dílů nakonec Rodina Bláhova bude mít, to nebylo z počátku jasné. Recenzent Rudého práva, jistý Fiala, několik dní po odvysílání prvního dílu s názvem „V novém bytě“ chválou zrovna neplýtval. „Zatím nebylo dosaženo plné rovnováhy mezi významem problémů, kterých se tu autoři dotýkají – se základním problémem, že peníze nejsou všechno –, a poutavostí, lidskou přesvědčivostí příběhu a postav,“ napsal v článku, který vyšel 12. prosince 1959. Poznamenal ještě, že některé scény jsou „přitažené za vlasy“, ale zároveň smířlivěji dodal, že „na opravdu náročné posouzení si musíme muset počkat až po několika pokračováních“.
Jenže diváci byli od prvních chvil nadšení a svými dopisy a prosbami o pokračování po každé odvysílané epizodě zaplavili televizi. A po čtvrtém dílu už chválilo i Rudé právo: „Charakter tohoto pořadu se vyhraňuje stále k lepšímu.“ Jenže hlavní komunistický stranický tisk si neodpustil ani propagandistickou doušku: „Otec a matka se po řadě rozepří rozhodli z úcty k babičce i pro klid v domácnosti skrývat, že se s náboženstvím už dávno rozešli. Na této zápletce byl postaven děj, který ukazuje nesprávnost podobné přetvářky...“ Do konce roku 1960 vzniklo deset epizod, dochoval se však jen záznam té poslední – silvestrovské – s názvem „Putování za Peškem“, v němž si mimo jiných zahrál i Josef Kemr.
Režisér Dudek viděl Ladislava Trojana na divadle svádět dívku. Pak mu nabídl roli mladého Bláhy.
Tři chlapi v chalupě
Dva roky poté, co skončila Rodina Bláhova, se na obrazovkách objevil seriál, který zná asi většina diváků dodnes – legendární Tři chlapi v chalupě. Trampoty otce a syna Potůčkových z Ouplavic v podání Lubomíra Lipského a Jana Skopečka jsou populární hlavně díky následně vzniklým filmům. Samotný seriál měl 18 dílů, scenáristicky jej tvořili Jaroslav Dietl, Jiří Hubač a Ilja Prachař. Opět se vysílalo živě. „Příliš částí se nezachovalo. Už proto, že tehdy vlastně neexistoval televizní záznam. A když, tak se vysílání točilo na 16mm kameru z televizního monitoru. Výsledek byl tudíž velmi nekvalitní,“ uvádí v lexikonu Seriály od A do Z autor Jiří Moc.
Otec rodiny Bláha představovaný Iljou Prachařem sedí v čele stolu. Do děje se právě zamíchal soused v podání Zdeňka Dítěte.
Eliška a její rod
Významnou autorskou příležitost Jaroslavu Dietlovi (a v jednom dílu také Jiřímu Hubačovi) však přinesl až seriál Eliška a její rod z roku 1966 režiséra Františka Filipa, v němž se poprvé před kamerou objevily sestry Jana a Dana Hlaváčovy. Humorné příběhy z jedné pražské hospody stály na výkonu manželky spisovatele Karla Čapka – Olgy Scheinpflugové, které byla hlavní role psána na tělo.
V devíti epizodách, z nichž se dochovalo sedm, si zahrála esa jako Jiří Sovák coby nezapomenutelný cholerický výčepní, Josef Kemr, Vladimír Menšík či tehdy začínající Iva Janžurová. „Režisér Filip mi dal potrhlou roli. Vedle mě stáli velikáni Scheinpflugová, Kemr či Sovák a byli mi velmi nakloněni. Snažím se to svým mladým kolegům dnes vracet,“ vzpomínala herečka v rozhovoru pro iDNES.cz.
S Jiřinou Jiráskovou a Ladislavem Trojanem si u Bláhů zahrála také Ivanka Devátá.
Příběhy rázné servírky a kuchařky Elišky Rabasové se jako poslední seriál vysílal živě, s výjimkou letních prázdnin každý měsíc. Tím skončila pionýrská éra československých seriálů, která už jasně ukázala, že k jejím titánům budou patřit Jaroslav Dietl, Jiří Hubač či František Filip.
