Zpěvačka Anna K. momentálně bojuje s rakovinou, kterou před lety s velkou pokorou porazila. Čeká ji dlouhá cesta a plno nepříjemností, přesto rozdává úsměvy na obě strany, plně se věnuje práci a snaží se pomáhat těm nejbližším.
„Jsou doslova chvíle, kdy nemůžete. Jakmile tělo chřadne fyzicky, chřadne i mysl. A v ten moment lidem nebo svým blízkým radím, aby zůstali pozitivní. Například já se nemohu někam propadat... Buď půjdete dál se vztyčenou hlavou, postavíte se čelem tomu problému a vyřešíte ho, nebo to neuděláte, ale nemusí to dopadnout podle vašich představ,“ říká Anna, která si nemoc absolutně nepřipouští k tělu.
Stojí si za tím, že když bude žít, jako by žádná nemoc nebyla, posílí ji to. Aktuálně každý víkend vystupuje na Českých hradech a představuje nové písně z alba Světlo. „Publikum mě neuvěřitelně nabíjí. Je to sice krátký okamžik, ale já z toho potom žiju další dny,“ pochvaluje si s tím, že od fanoušků cítí v tomto těžkém období ohromnou podporu.
„Mně hrozně pomohla sdělená pravda. Jak se říká, že sdílená bolest je poloviční bolest,“ dodává opět s úsměvem.
Anna K. se snaží udržet si dobrou náladu.
Ten má na rtech především proto, že je léčba v mnohých ohledech jiná než v minulosti. „Nemohu říct, jestli je to lepší nebo horší. Je to jiný. Tenkrát jsem byla neznalá, nevěděla jsem, co se bude dít. Přišla jsem poměrně brzy o vlasy, zatímco teď mi drží. Samozřejmě se za tu dobu mnohé změnilo a existují podpůrné věci, které zajišťují pacientovi nějaký komfort. A jednou z těch věcí je například taková čepička, kterou vám dávají při chemoterapii a má zachránit vlasy. To je věc, která mi momentálně dělá radost. Samozřejmě, že ty vlasy nezůstanou takové jako dřív, ale zaplať pánbůh, že nějaké zůstanou,“ raduje se a doufá, že jí hustá hříva vydrží co nejdéle.
Anně mimo fanoušky a publikum pomáhají blízcí přátelé anebo lidé, kteří si prošli stejnou nemocí. „Nevím o lidech ve svém okolí, kteří by mi nedrželi palce. Na druhou stranu znám tolik lidí, co jsou na tom o mnoho hůř, než jsem já. Cítím velkou podporu. Píše mi hodně lidí dopisy a především lidé, co si prošli podobnou věcí. Jsou to všechno vesměs pozitivní zprávy. Ty lidé jsou naladěni na stejné vlně, stejně bojují a zasloužili by si stejnou pozornost jako mám já. Akorát je nikdo nezná, ale jsou to stejní hrdinové. Možná i větší,“ uvědomuje si, že nebojuje sama a posílá všem nemocným energii a naději.
Nejčastěji jim prý říká, že ona je výjimečný případ, a když se nemoc vrátila jí, nemusí se nutně znovu objevit i u nich. „Mám to prostě geneticky dané. Čeká mě náročná léčba. S každou další chemoterapií je to samozřejmě náročnější, ale já se každé ráno snažím najít novou energii a vyrazím do toho dne. Žiju trochu ze dne na den,“ uzavírá s velkou nadějí a odhodláním.
Držme jí v jejím boji palce.
Fotogalerie |
