Někteří lidé mě kritizují za to, že jsem řekl, že odmítám přijmout 80 uprchlíků ze Sýrie. Prý jsem změnil názor, když jsem v minulosti tvrdil, že imigranti u nás mohou obsadit tisíce volných pracovních míst.
Zaprvé, názor jsem nezměnil. Od začátku uprchlické krize jsem odmítal vnucené kvóty a veřejně jsem požadoval uzavření vnější Schengenské hranice. Když jsem mluvil o zaměstnávání migrantů, tak jsem reagoval na podnikatelské svazy, které opakovaně říkaly, že nemají dostatek zaměstnanců a tvrdily, že o ně mají zájem.
Zadruhé, jasně jsem upozorňoval na anomálii, která spočívá v tom, že do Schengenského prostoru patří i zcela izolované Řecko, které absolutně nezvládá kontrolovat hranici Evropské unie. Zatřetí, už v minulém roce jsem vyzýval k boji proti pašerákům lidí, upozorňoval jsem, že Frontex (agentura EU pro boj s ilegální migrací) není funkční a tvrdil jsem, že by Evropa, po vzoru Austrálie, měla rozjet informační kampaň v zemích, odkud uprchlíci přicházejí, že v Evropě pro uprchlíky není místo.
Začtvrté, v srpnu loňského roku jsem navrhl, ať se Severoatlantická aliance zapojí do ochrany jižní hranice Evropské unie. Nikdo ale na moje návrhy nereagoval. Koaliční i opoziční politici se mi jen vysmívali označovali mě za populistu a moralizovali o tom, že je nutné uprchlíky přijímat a respektovat rozhodnutí Evropské unie.
Čas mi dal nakonec za pravdu a NATO se zapojilo do hlídkování na moři, ale jeho činnost spočívá pouze v monitorování člunů s uprchlíky a bohužel ne v likvidaci pašeráků migrantů.
Ale poté, co se v této době děje v Evropě, jasně říkám, že v České republice nechci ani jediného uprchlíka, a to ani dočasně. Nebo snad někomu přijde normální, že v Evropě neúspěšní žadatelé o azyl a imigranti brutálně zavraždí starého kněze nebo těhotnou ženu?
Bohužel, dnes už je na žalobu Evropské unie kvůli kvótám pozdě. Na druhou stranu říkám, že v EU se občas nerespektují rozhodnutí Komise EU ze strany členských států. Česká republika by se tedy měla v tomto případě zachovat obdobě a odmítnout přijímání uprchlíků. Otázkou samozřejmě zůstává, co udělal náš ministr vnitra, aby zabránil tomu, že naší zemi byly kvóty vnuceny?
Svými koaličními partnery jsem ale byl označen za populistu, který pouze využívá celou krizi k vlastnímu zviditelnění před krajskými volbami. To je ale úplný nesmysl. S volbami to nemá nic společného a své názory na uprchlickou krizi neměním.
Já tvrdím, že jsem svůj názor nezměnil. Uprchlické kvóty odmítám od začátku, ale na rozdíl od pana premiéra nebo ministra vnitra nejezdím do Bruselu vyjednávat otázky spojené s migrační krizí. Já se v EU zabývám jen otázkami financí, a to celkem úspěšně. Za dva roky jsem prosadil to, že Evropská komise předloží na základě naší snahy legislativní návrh pilotního projektu reverse charge pro Českou republiku. V případě migrační krize bychom se měli chovat obdobně a předložit své návrhy a ty prosazovat stejně tvrdě, jako v případě reverse charge.
Přestal jsem věřit v úspěšnou integraci, v multikulturalismus. Podívejte se, do jaké situace se dostávají země, které mají s přistěhovalci z jiných kontinentů mnohaleté zkušenosti. Přistěhovalecké kvóty i přijetí 80 uprchlíků proto podle mě musíme znovu projednat, ale tentokrát ne na vládní úrovni, ale na mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny s cílem vládu zavázat k jejich odmítnutí.
Omlouvat teroristické činy šikanou či psychickými problémy hraničí s šílenstvím. Je neuvěřitelné, když teď vidíme, že politici ve Francii a v Německu jsou schopni některá rozhodnutí přijmout až po neskutečně tragických událostech. Francouzi začínají vést debatu o tom, že by do mešit neměly chodit peníze z ciziny, zejména Saúdské Arábie. Němci mluví o problému islámské radikalizace a přehodnocují integraci. Podle mě je primární povinností každého politika nejprve reagovat na potřeby a obavy občanů své země, postarat se o jejich bezpečnost. A to i přesto, že to je v rozporu s rozhodnutím Evropské komise. A to i za cenu eventuálních sankcí.
Já osobně se sankcí nebojím. Nemohou nastat, protože samotné kvóty jsou nesmyslné a absurdní. A i kdyby náhodou nastaly, tak by se Česká republika měla rozhodnutí Evropské komise bránit a podat na ni žalobu kvůli případným sankcím. Z hlediska přístupu k migraci bychom si měli brát příklad z Maďarska a Slovenska.
Právě protože mě koaliční partneři na poslední vládě nepodpořili a označili za populistu, když jsem chtěl odmítnout přijetí Syřanů nebo jiných uprchlíků na základě nařízení Bruselu, tak si myslím, že jediným možným řešením je, aby Poslanecká sněmovna svým usnesením zavázala vládní kabinet, aby jednou pro vždy kvóty odmítl a přestal poslouchat diktát z EU.
To je to, co teď chci dělat a prosadit.
