Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa

  • Zprávy
  • Celebrity
  • Jen pro muže
  • Sport
  • Video
  • Podcasty
  • Antiyoutuber
  • jít naiDNES.cz

    Mít na to, otextoval bych i Šmouly, říká písničkář Petržela, nový objev folkové Porty

    Aleš Petržela vyhrál letošní ročník soutěže Porta a chystá sólovou desku. | foto: archiv Aleš Petržela

    Nový objev české hudební scény? Vítězem legendárního soutěžního festivalu Porta se stal šestatřicetiletý Aleš Petržela. Porota vsadila na neokoukanou tvář se skvělým hlasem a skladbami. „Přijel jsem tam vlakem, cestou složil poslední píseň a pak jsem rozezpíval Portu. A to jsem se předtím bál,“ říká se zbytečnou pokorou v rozhovoru pro Expres možná budoucí hvězda na písničkářské scéně.

    Proč sis podal přihlášku na Portu?

    Tak hlavně, já jsem to tři roky odkládal.

    Co tě zdrželo? Nebo ses snad bál?

    Měl jsem a pořád mám před Portou velký respekt. Ještě než jsem začal skládat písničky, tak jsem studoval historii festivalu. Pro mě je historie českého folku příběhem Porty a Nohavici. Zejména v 80. letech to byla nejzásadnější hudební událost každého roku, na kterou chodilo až třicet tisíc lidí, a není pochyb o tom, že měla svůj vliv i na převrat v roce 89. Takže nechci říkat, že jsem byl úplně „podělanej“, ale když jsem měl párkrát vyplněnou přihlášku, tak jsem nakonec zmáčkl „delete“ (česky: smazat).

    Letos sis to podal. Co ti dodalo kuráž?

    Rozhodla spíš náhoda. V termínu přihlášky jsem měl zrovna volný víkend a naplánovanou cestu k rodičům na Moravu. Tak jsem vzal do vlaku kytaru, vystoupil v Brně a zahrál v předkole píseň Cukr a sůl. Líbila se, a tak mě porota poslala do finále.

    Tam jsi nakonec vyhrál. Přemýšlel jsi nad tím, proč vybrali právě tebe?

    Těžko říct. Když jsem se jich na to ptal, řekli mi, že jim bylo od prvního tónu jasné, že zvolí mě. Jestli to tak bylo, nevím, ale když se mnou celá Porta zpívala Neděli ráno, byl to fantastický pocit.

    Aleš Petržela s keramickou soškou pro vítěze interpretační soutěže Porta v Řevnicích.

    Ty jsi do této doby žádnou folkovou věc nevydal a nejsi typický písničkář. Co tě přimělo jít „s kůží“ na tak vyhraněnou scénu?

    Nejel jsem tam soutěžit a ani něco vyhrát. Měl jsem v šuplíku pár písní a zajímalo mě, jak je lidi vezmou. A kde jinde to otestovat než na Portě?

    Když se řekne Porta, mně automaticky najede píseň „Na koleji stála, za uchem květ” od bratří Nedvědů. Jak je na tom současný český folk a zajímá to vůbec mladé lidi?

    Hele, tenhle mýtus musím vyvrátit. Na Portě fakt nepotkáš trampa v celtovině s kotlíkem a usárnou. Naopak tam jezdí spousta hezkých holek. Třeba když vylezl Klus na pódium, tak se dopředu nahrnuly desítky fanynek v tričkách s nápisem Klus Ultras. Nikdo tam nevolá „umí“, a když řekneš čau místo ahoj, tak se na tebe nikdo nedívá jako na idiota. Folk se za ta léta, kdy tomu vládli Nedvědi, Nohavica nebo Plíhal, značně posunul. Ale v základu zůstává stejný. Můžeme tomu říkat neofolk, mixovat do toho různé styly, ale kořeny zůstávají v lidové hudbě a především v kvalitním textu.

    Aleš Petržela s basákem kapely Lola Kubou Jakubcem.

    Portu vyhrál Xindl X, pravidelně tam vystupuje Klus nebo Voxel. Máš na to, zařadit se jednou mezi ně?

    Nechci se s nimi srovnávat. Uznávám je, ale jdu si svou cestou a moje písničky jsou jiné.

    Ty jsi vyučený kuchař-číšník. Jak ses dostal k hudbě a kytaře?

    Na gympl jsem neměl průměr a popravdě jsem ho ani nechtěl. Škola mě moc nebrala, radši jsem se flákal venku s kámošema. Jednou jsem takhle slyšel hrát v okně cikána na kytaru. Jeho hra mě natolik dostala, že už to nešlo vrátit. Jako kuchař jsem si našel praxi v jedné vývařovně, kde se makalo od pěti do jedné. Měl jsem tak dost času cvičit doma na kytaru. Hodiny a hodiny...

    Spával jsi s kytarou?

    S kytarou jsem nespával, ale myslel jsem na ni celou noc. Kytara je jako ženská. Není úplně jednoduché na ni hrát, zpívat a chodit s ní. A taky ji umět správně naladit. To je to, co mě na ní přitahuje, když na ni chceš hrát, můžeš přitom stát a ležet, ale musíš ji stále pevně držet.

    Přirovnáváš ženu ke kytaře. Ke komu bys přirovnal sám sebe?

    Možná to bude znít blbě, ale já jsem takový moravský asexuál. Mě baví folklór a lidovky, rád si hraju s mateřštinou, a tudíž jsem až zoufale „necool“. Patnáct let už žiju v Praze a pořád mám moravský dialekt jako prase. Ale je mi to jedno. Neumím si ani představit, že bych zpíval v angličtině, to dřív zhudebním Švejka.

    Aleš Petržela (36)

    Pochází z Blanska na Moravě, kde se vyučil v oboru kuchař-číšník. Hrnce a sporák brzy opustil a začal studovat klasickou kytaru na Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze. V roce 2013 zakládá kapelu Lola, kde se výhradně autorsky podílel na třech albech. Je autorem dvou knih: Elektrická kytara 1 a Elektrická kytara 2, jde o učebnice efektivní hry na elektrickou kytaru. V roce 2017 se stává vítězem 50. ročníku festivalové soutěže Porta v Řevnicích.

    Zmiňoval jsi v úvodu Nohavicu, co pro tebe znamená?

    Líbilo se mi, jak v jednom rozhovoru místo označení písničkář řekl: „Moje indiánské jméno je ten, co píše, zpívá a hraje své písně.“ Tohle pro mě naprosto vystihuje Nohavicu. Že je to vynikající textař, nám dokazuje již desítky let. Mě baví, jak koordinuje celé své umění, tím vyniká nad ostatními. Jak nakládá s písněmi, plánuje koncerty a jak si hlídá, komu dá rozhovor...

    S kapelou Lola jsi natočil píseň pro hokejový klub Kladna, s Jágrem v klipu. Mně to přijde trochu bizár. Jak ses k tomu dostal?

    K hokeji mě paradoxně přivedla kamarádka Veronika, která pochází z Kladna. Právě ona přišla s nápadem složit hymnu pro jejich klub, který potřeboval vzpruhu. Tak jsem pro ně složil song Kladnou hlavou, ke kterému vznikl také videoklip. A protože je text v podstatě i o legendě Jaromíru Jágrovi, bylo jasné, že v klipu nesmí chybět.

    Jágr tam hraje sám sebe a zároveň vystupuje jako jakýsi světlonoš. Kdo s tím nápadem přišel?

    Jágr a víra v Boha. To prostě patří k sobě. Jeho svět je neobyčejný a setkání s ním byl pro mě silný zážitek. A ta scéna, kterou zmiňuješ, tak tu si vymyslel sám.

    Ty píšeš i hity pro dívčí trio Infinity. Mohl bys nějak rozumně popsat tuhle spolupráci?

    Já píšu i písně pro mateřské školky (směje se). A dělat hudbu pro tři krásné holky? Kdo by to nebral. Infinity znám navíc od jejich založení, holky mají talent a chtějí prorazit. Jejich zpěvačka nám zpívala na desce a na oplátku s nimi občas vystupuji na koncertech.

    Písničkář Aleš Petržela.

    Nestyděl by ses psát i písničky pro Šmouly – jako svého času Lou Fanánek?

    Nechci se někoho dotknout, ale když si zapnu rádio, tak mám pocit, že poslouchám písničky pro děti.

    To byla ironie?

    Trochu ano. Ale zpět k tvé otázce. Složit opravdový hit pro děti nebo písně k pohádkám, to je podle mě obrovský kumšt. Kdybych na to měl, tak je s radostí píšu.

    Uživí tě hraní?

    Mě živí celkově hudba. Učím ve škole hru na kytaru, píšu písně pro jiné autory a jezdím s kapelou Lola. Po Portě jsem dostal nabídky na hraní. Na podzim zkusím dát dohromady písničky na první sólovku. Když děláš od rána do večera převážně to, co tě baví, tak nejsi úplně v pr*eli.

    Ohodnoťte článek
    Hlasování skončilo

    Čtenáři hlasovali do 15:59 úterý 14. listopadu 2017. Anketa je uzavřena.

    • Super
      23
    • Tvl
      8
    • Trapas
      7
    • Haha
      4
    • Sladký
      4
    • Cože
      3