Okolo pouličních lamp tančily roje vloček. Sníh propůjčil pražským ulicím něžný a romantický vzhled. Jen jediné osamocené stopy se vtiskly do té mrazivé krásy. Vůbec nic nenaznačovalo tomu, že si právě teď jeden muž tím bílým, půvabným tichem kráčí pro smrt…
Nepospíchal, přišel brzy. Na úklid bude mít dost času, než dorazí ostatní personál. Roleta na dveřích byla napůl vytažená.
„Kuchař tu už asi bude,“ pomyslel si. Klíč vklouzl do zámku, ale neotočil se. „Asi zapomněl zamknout,“ řekl polohlasně a vkročil do lokálu.
Na to, co v ten moment spatřil, už do smrti nezapomněl. Mezi změtí povalených židlí leželo v obrovské kaluži krve bezvládné tělo. Bez rukou.