Sovětští a především polští vojáci se v českém Jičíně začali usazovat jen pár dní po vpádu vojsk Varšavské smlouvy. O idylickém soužití s místními však rozhodně mluvit nemůžeme. Protože se zde promenádovali, jako by jim snad město patřilo, vztahy se naopak brzy začaly znatelně vyostřovat.
Polská strana ovšem varování té české nedbala, situace tak začala poměrně rychle eskalovat, až došlo na nejhorší. Na událost, kterou starší obyvatelé Jičína jen tak z hlavy nevyženou.
7. září se na noční toulky centrem města vydala pětičlenná skupina polských vojáků, značně posílená zřejmě z domova dovezeným alkoholem. Prošli kolem dvou mladých českých párů, dorazili na křižovatku a pak se mezi nimi strhla hádka o to, zda budou pokračovat v nočním tahu, nebo se vrátí do kasáren.
Jednomu z nich, teprve jednadvacetiletému Stefanu Dornovi, najednou nečekaně ruply nervy. Vytáhl zbraň, namířil ji na své kolegy a dva z nich přitom postřelil. Další dva se kvapem rozeběhli směrem ke kasárnám pro pomoc, jenže Dorna mezitím svou agresi obrátil směrem k opodál stojící čtveřici.
Vojska Varšavské smlouvy přijíždí do Jičína.
Začal střílet i po nich, přičemž Janu Jenčkovou a Jaroslava Veselého trefil do nohou. Poté k vyděšeným Čechům došel a druhé ženě, která postřeleného Veselého utěšovala, nařídil, aby se otočila. Jakmile to udělala, naprosto chladnokrevně do mladíka vystřílel deset ran. Obě dívky ještě k tomu okradl.
Druhý mladík, Vítězslav Klimeš využil nepozornosti opilého vojáka, z místa se vytratil, zastavil první automobil a vyrazil k nejbližší stanici Veřejné bezpečnosti. Mezitím se však na místě střelby objevili jeho rodiče, kteří bydleli v jednom z okolních domů a o svého syna měli strach. Jakmile vyšli z domu, vrah začal pálit i po nich. Otce postřelil, matka Zdena okamžitě zemřela.
S oběťmi Stefana Dorny se loučily tisíce lidí.
Než na místo dorazila polská hlídka, stihl útočník Stefan Dorna postřelit ještě další ženu, jež projížděla v automobilu. Pak už ho vojáci naštěstí zpacifikovali.
Smrti unikl, zahrál si v dokumentu
Poláci poté zarytě odmítali naléhání Čechů, aby byl Dorna vydán spravedlnosti v naší zemi. Místo toho ho neprodleně odvezli za hranice.
Zprvu se zdálo, že mu to nijak nepomůže – u vojenského soudu vyfasoval hrdelní trest. Jenže ten mu byl jen po chvíli změněn na doživotní žalář a z toho se nakonec vyklubalo pouhých patnáct let. V roce 1983 byl Dorna propuštěn za dobré chování.
Jen těžko představitelný šok pak zažili přeživší jeho řádění a příbuzní obětí, když pak vraha zahlédli v dokumentu Cesta ke křižovatce, který události z osudného večera mapuje. Vrah se v něm zbavuje odpovědnosti s tím, že měl „upito“.
„Voják, který tehdy střílel, ve filmu zhruba tvrdil, že ho to mrzí, ale že situace byla složitá a on za to, co se stalo, necítí odpovědnost,“ popsala později jičínská historička Hana Fajstauerová.
Stefan Dorna žije dodnes, je mu jednasedmdesát let a události ze 7. září 1968 zjevně hodil za hlavu.
Fotogalerie |
11
10
9
7
6
5
