Za pětačtyřicet let existence si komunistická Státní bezpečnost vybudovala hodně nechvalné renomé. A i když postupem času upustila od nemilosrdných poprav nepřátel režimu, stejně bylo hlavní náplní práce agentů pronásledovat, vydírat a získávat od lidí informace jakoukoliv cestou.
Živil se tak třeba i major Jaromír Ulč, který strukturami StB vystoupal až do nejvyšších pozic a nikdy toho zpětně nezalitoval. Naopak, byl na svou minulost hrdý.
„Čím jsem byl, tím jsem byl rád. Neměl jsem důvod, proč bych měl tuhle zajímavou práci opustit, protože mě to bavilo. Uspokojovalo mě to. Ta komunikace s lidmi a přesvědčování, aby mi řekli, co potřebuji. Také třeba vyhodit nějakou dezinformaci a čekat, odkud se to vrátí zase zpátky. Byla to hezká práce,“ vzpomínal Ulč v dokumentu Moje StB režiséra Mikuláše Kroupy.
Byl to právě Jaromír Ulč, kdo dostal na bedra mimořádně důležitý úkol ve chvíli, kdy už byl pád komunistů neodvratitelný. A sice zlikvidovat mimořádně obsáhlé archivy StB, protože záznamy o agentské činnosti by samozřejmě především vysokým hodnostářům v době po revoluci mohly hodně zavařit.
Jaromír Ulč v dobách, kdy sloužil u StB.
Ve spalovnách proto skončily tuny materiálu, jejichž likvidace trvala zhruba dva týdny.
Zběsilá snaha komunistů zničit důkazy o zločinech režimu připomíná nacisty, kteří pálili svoje archivy zejména v koncentračních táborech, aby se k nim nedostaly postupující spojenecké armády.
„Dostal jsem k sobě tři lidi. Obešli jsme všechny pracovníky, všechna oddělení. Co se dalo, to bylo pryč, zůstaly jenom desky. Obsah se pod mým velením převezl do blíže nespecifikované spalovny a tam jsme hlídali každý den od rána do večera, aby to bylo všechno úplně spálené. Úplně. Samozřejmě že jsme viděli, kam to všechno bude směřovat, přece svoje lidi nepředhodíme někomu jinému,“ popisoval Ulč v dokumentu.
Pomohlo to. Celá řada se jich po revoluci zcela úspěšně zapojila do společnosti. Mnohem více teď spolupráci s režimem slízávají ti, kteří agentům StB donášeli, než právě samotní agenti.
A Jaromír Ulč? Ten po revoluci začal podnikat v cestovním ruchu a následně si postupně pořídil několik vináren. Zemřel v roce 2016 a svědomí ho nikdy netrápilo.
Fotogalerie |
