Jedna byla velká filmová hvězda a druhá – byť neméně krásná a talentová – stála vždy v jejím stínu. Příběh dvou sester začíná s rozmachem prvorepublikového filmu, na prahu největší války.
Zorka začala studovat na dramatické konzervatoři v roce 1939, tedy v době, kdy její starší sestra Lída byla už herečkou evropského formátu a za sebou měla bohužel i milostnou aféru s nacistickým prominentem Josephem Goebbelsem.
Za tu měla později tvrdě zaplatit celá její rodina. Ale nepředbíhejme.
Lída Baarové se setkala s Josephem Goebbelsem (vpravo), když dostala nabídku od nejznámější evropské filmové společnosti UFA.
První velkou roli dostala ve filmu Ohnivé léto. Stejně jako její sestra přijala umělecké jméno - Zorka Janů. Ve snímku ztvárnila dívku, která se kvůli nešťastné lásce vrhá ze skály do řeky. Kdo mohl tehdy tušit, že si tím předznamenává svůj pozdější osud.
Scéna z filmu Ohnivé léto, kde hlavní hrdinka skočí ze skály kvůli nešťastné lásce.
Ve filmu hraje také její sestra, která se tehdy vrátila z Německa, kde nesměla točit kvůli vztahu s ženatým Goebbelsem. Baarová chtěla na o sedm let mladší Zorku dohlédnout a přesvědčila režiséry Václava Kršku a Františka Čápa, aby vymysleli roli také pro ni. Tím však Baarová Zorku odsunula z postu hlavní herečky, protože jako hvězda musela být v titulcích uvedena na prvním místě.
Mezi herci se vědělo, že Zorka je mnohem talentovanější než Lída. Jenže se podceňovala a neměla dravost starší sestry. Křehká a senzitivní dívka se příliš nehodila do tehdejší herecké branže, kde platily zákony ostrých loktů, protekce a závisti.
Zorka Janů v jedné ze svých filmových rolí.
Ani v lásce nenašla štěstí. Šíleně se zamilovala se do spisovatele Františka Kožíka, který byl dva roky ženatý a s manželkou Zdenou Švábíkovou čekali zrovna dítě.
Podle vzpomínek jejího přítele Beneše byl Kožík prvním partnerem, s nímž měla Zorka Janů milostnou zkušenost.„Drahý, miluji Tě celou duší, toužím po Tobě celým svým tělem a činí mne to nevýslovně šťastnou. Zažívám to poprvé v životě. Šílím. Je to krásné!“
František Kožík byl první milenec Zorky Janů.
Zároveň však propadala depresím pro marnost tohoto vztahu, skončila proto až v nervovém sanatoriu. Tam si začala psát deník.
Mezi její další nešťastné lásky patřily režisér vinohradského divadla František Salzer, kvůli němuž se poprvé pokusila o sebevraždu otravou prášky, divadelní kritik A. M. Brousil nebo herec Karel Höger.
„Dlouho, dlouho jsem seděla s Karlem Högerem, až si Lída myslela, že jsem se do něj zamilovala. Karel je moc milý a našla jsem v něm citlivého a slušného člověka,“ zapsala si.
Milostný román měla Zorka i s hereckým partnerem Lídy, Karlem Högerem.
Ve svých zápiscích - často uprostřed noci - se vyznává ze svých pocitů smutku, samoty a zoufalství, které takřka každodenně prožívala. Listy deníku vypovídají o mimořádném intelektu a vyzrálosti mladé ženy: „Po šampaňském se cítím vždycky tak rozervaná. Okamžiky radosti a křeče smíchu jsou vystřídány bolestí a pláčem.“
Nenaplněné lásky a šílené vztahy v rodině Zorku nervově ničily. Za zdmi luxusní vily se odehrávaly scény plné křiku a pláče. Otec byl chladný a přísný, matka zase operní zpěvačka s nenaplněnými ambicemi, sama velmi labilní. Starší sestře Lídě vybírala milence a s některými z nich měla dokonce i poměr. „V tý rodině to bylo strašný,“ vzpomínal herec Svatopluk Beneš.
Lída Baarová a Svatopluk Beneš ve filmu Ohnivé léto.
Ke konci války se zhoršovaly vztahy i s její sestrou. V té době Zorka už skoro nespala, trpěla velkými bolestmi hlavy a nebyla schopna vystupovat na jevišti. Na jejím stavu se podepsaly také drastické diety, které herečka kvůli slabému sebevědomí držela. „Měla leukémii,“ uvedla její bývalá herecká kolegyně Eva Gerová. „Už když hrála v divadle E. F. Buriana, zkolabovala na jevišti. Při děkovačce,“ dodala.
To nejhorší mělo ale teprve přijít.
Po konci války se kvůli údajné kolaboraci Lídy s nacisty rozběhla štvanice na celou jejich rodinu. Tou dobou se Zorka Janů propadla na úplné dno. Její sestra byla ve vězení, matka zemřela při výslechu na infarkt a nemocnému otci museli v nemocnici amputovat nohu.
Poslední ránu zasadili talentované Zorce její kolegové z divadla. Jeden z nich, horlivý komunista Václav Vydra nejstarší, ji potupně nechal vykázat ze zkoušky. „Dovnitř nesmíte, sestra Lídy Baarové mezi české herce nepatří,“ řekl jí. Nikdo z kolegů, kteří stáli opodál, se Zorky nezastal.
Zorka Janů v podání Anny Fialové.
Šikana kolegů a veřejné ponížení působily na labilní Zorku jako smrtící jed s pomalým účinkem. Bylo z ní tělo bez duše a mluvila tak, jako by blouznila.
„Viditelně zhasínala. Přestala skoro mluvit a stáhla se do sebe. Jednou v noci otce probudily podivné zvuky. Zorka se napila benzínu a zvracela,“ popisovala Baarová sestřin pokus o sebevraždu v knize Útěky.
Její otec ji chtěl opět poslat do nervového sanatoria, jenže bylo již příliš pozdě.
Sebevraždená scéna ve filmu Lída Baarová.
Osudného dne sdělila Zorka svému invalidnímu otci, že se musí ještě vykoupat a vyšla do horního patra vily na Hanspaulce. Přitom si opakovala větu Musím být čistá, musím být čistá. O několik minut později její otec Babka zahlédl, jak se něco mihlo v okně. V domnění, že to byl ručník, otevřel dveře na terasu a ke svému zděšení uviděl bezvládné tělo mladší dcery.
Zorka skočila z balkonu na schody do zahrady. Umírala dvacet minut. Ruce měla rozpřažené jako by byla ukřižovaná.
Lída Baarová ke konci života na svou sestru zavzpomínala: “Byla lepší než já.“
Příběh rodiny Babkových je k zamyšlení hlavně nad tím, co vlastně pro Zorku znamenalo žít vedle své slavné sestry. Obě dívky chtěly hrát, ale každá za to byla ochotna zaplatit jinou cenu. Pro Lídu Baarovou to byla možnost pohybovat se ve velkém třpytivém světě šoubyznysu, vztahy se slavnými muži a hlavně s Goebbelsem. Byla femme fatale své doby, představitelkou filmového kýče povýšeného hereckými výkony na umění.
To Zorka byla jiná. Byla vychovávána pražským kulturním děním, krok za krokem kráčela k výsostnému snu - a tím bylo divadlo. Nemožnost hrát bylo pro ni fatální. Nedokázala tu situaci unést a spáchala sebevraždu.
Tragický příběh malé rodiny ve velkém světě slávy a lesku.
Ten se dočkal filmové podoby, a to hned dvakrát. Dokument Zkáza krásnou od Heleny Třeštíkové už svoji premiéru měl začátkem roku, 21. ledna přišel do kin i dlouho očekávaný film Filipa Renče Lída Baarová.
Filmová kritika ho rozmetala, naopak prvním fanouškem se stal prezident Miloš Zeman, který film svého přítele Filipa Renče označil za výborný. Kvůli Baarové se do sebe pustili i dva hudební tvůrci a Horáček a Soukup. Jejich ostrou výměnu názorů můžete číst - ZDE.
Každopádně tvůrci si mnou ruce. Na snímek s rozpočtem zhruba 80 milionů korun se stojí fronty a kina hlásí po strop na plněné sály.
