Pavel Kosař z pražské Uhříněvsi byl v New Yorku za svého života několikrát. Jestli je ale nějaká návštěva, na kterou nikdy nezapomene, pak je to ta v září roku 2001. Jen díky náhodě se nestala návštěvou poslední. Chybělo málo a Pavel Kosař mohl být mezi bezmála třemi tisíci obětmi teroristického útoku na Světové obchodní centrum 11. září.
Do New Yorku se tehdy Kosař dostal s kapelou Sebranka, ve které hrál. Na festivalu country hudby vystoupila kapela již 9. září, ale její členové se shodli na tom, že ve městě pobudou a projdou si místní atrakce a památky. Mezi nimi byly pochopitelně i budovy Světového obchodního centra. Prohlídka byla naplánována na 11. září dopoledne, přesně v čas, kdy do jedné z budov narazilo první letadlo. Členům kapely pomohla od jisté smrti jen náhoda.
„Desátého září večer jsme s kapelou hráli v české restauraci Zlatá Praha. Akce se protáhla do pozdních nočních hodin. Tenkrát jsem opravdu netušil, že nám může bujarý večírek zachránit život,“ vzpomíná Kosař. Náročné ranní vstávání se pak muselo o dvě hodiny odložit a v době, kdy se již meli procházet budovou seděli Kosař se zbytkem kapely teprve v hotelu na snídani. Tam se poprvé dozvěděli o náletu teroristy uneseného letadla.
„Když jsme se zrovna chystali vyrazit, všimli jsme si na obrazovkách televize CNN zmateného vstupu redaktora a následného údivu a pozornosti všech přítomných,“ líčí Kosař dramatický okamžik. Zprvu nikdo nevěřil tomu, co v televizi vidí „Myslel jsem, že se jedná o nějaký omyl, špatný fór, nepovedený film nebo že spím a prožívám zlý sen. Do reality mě však uvedl náraz do druhé budovy,“ říká Kosař.
Kosařova kapela byla ubytována zhruba dva kilometry od budov WTC. Když vyšli na ulici, uviděli jen všudypřítomný chaos. „Lidé pobíhali tam a zpátky, ze severu proudily za zvuku houkaček sanitky spolu s policejními a hasičskými vozy. Všude byl cítit strach a neskutečné napětí. Ale obě budovy pořád stály,“ popisuje situaci Kosař. Chaos pak ještě více prohloubil pád první z budov, ke kterému došlo minutu před desátou hodinou místního času.
„Viděl jsem jen vlnu bílého prachu tlačící se napříč ulicemi, křik, pláč a lidi od krve. Když si na to vzpomenu, živě se mi vybavují ty pocity úzkost a na rukou mi vyskakuje husí kůže,“ vzpomíná s rozpaky Kosař. Po chvilkové odmlce dodá, že pochopitelně všichni pociťovali obrovský strach a toužili po tom, co nejdříve se vrátit do Evropy. Všechny lety byly ale tou dobou již zrušené. „Nikdo nevěděl, co bude a jestli hrozivá tragédie není jen předzvěst dalších útoků. Nic nebylo jisté. Mysleli jsme si, že jsme snad svědky počátku války,“ dodává Kosař.
Kosař se do New Yorku vrátil od osudného dne ještě několikrát. Nikdy přitom nezapomněl navštívit místo, kde stály budovy Světového obchodního centra. „Pokaždé se ve mně však všechno sevře a znovu se mi promítne ten pocit beznaděje, jako by to bylo včera. Kdo tento pocit nezažije, nepochopí,“ uzavírá svou vzpomínku Kosař.
Fotogalerie |
