Když dnes policisté oznámili, že dvouleté pátrání po vrahovi tří pražských taxikářů je u konce, mnoha lidem spadl kámen ze srdce.
Jaký mají názor na dopadení vraha kolegové zavražděných taxikářů zjišťoval Expres.cz přímo v pražských ulicích.
Fotogalerie |
„Tak oni ho chytli? No sice jim to trvalo, ale dobrá práce. Jen aby to byl skutečně on,“ reaguje na zprávu o dopadení vraha taxikářů řidič František.
Spolu s kolegou Davidem stojí na stanovišti na Náměstí Republiky, kus od místa, kde do vozu jedné z obětí nastupoval před dvěma lety vrah.
„Lidi už asi ani moc nevěřili, že ho někdy chytnou. Od kolegů jsem zaslechl, že prý policie po něm v poslední době hodně šla a byli mu na stopě. Tak je to konečně tady,“ říká taxikář David zpoza volantu svého auta.
Zavražděný Daniel C. nabral vraha poblíž Prašné brány a odvezl ho do Uhříněvsi. Zde ho vrah zastřelil a v jeho voze se vrátil do centra, kde auto zaparkoval.
Na informaci, že jedna z obětí nabírala svého vraha kus od místa, kde teď taxikáři stojí, reaguje David překvapením.
Jeho kolega František mu ale informaci potvrzuje: „No, nabíral ho na mávnutí kousek za Prašnou bránou a pak se nechal odvézt do Uhříněvsi. Slyšel jsem to od chlapů co tam jezdí.“
Vůz jedné z obětí vraha taxikářů
Oba taxikáři říkají, že si nemyslí, že by jejich práce byla nyní po dopadení vraha bezpečnější. Práci provází určitá míra strachu bez ohledu na to, zda se zrovna řeší vraždy nebo ne.
Někteří taxikáři pochybují o tom, zda policie dopadla skutečného vraha. Pokud ano, mnoho z nich by si to s ním rádo vyřídilo osobně.
„U taxikařiny nevíte dne ani hodiny. Ale kde taky dneska jo. Teď mě můžou pobodat v autě, kdybych dělal na stavbě, tak třeba můžu spadnout z lešení. Každý máme svůj vyměřený čas a co se má stát se stane,“ uvažuje nad riziky povolání šofér David.
Na dotaz, zda někdy vezli pasažéra, z něhož měli vyloženě strach, odpovídá František, že se to stává prakticky každému z nich, obzvláště v noci.
Zavražděný Petr S. byl nalezen ve svém voze zaparkovaném v Lužické ulici v centru Prahy
„Párkrát šlo do tuhého. Jednou mě cestující napadl pepřovým sprejem, naštěstí poblíž byla zrovna policejní hlídka. Šílence ale podle vzhledu nepoznáte. Nedávno jsem vezl slušně vypadajícího pána v obleku a chtěl se prát, protože jsem mu nedovolil dát si nohy na palubní desku,“ popisuje své negativní zážitky František.
Podobný názor jako David s Františkem má i taxikář Michael ze stanoviště na Václavském náměstí.
„Když se řešily před dvěma lety ty vraždy, necítil jsem se ohroženější. Stejně tak dneska nemůžu říct, že se cítím bezpečněji. Taxikařina je prostě rizikové povolání, s tím jsme do toho všichni šli,“ říká a opírá se o svůj taxík.
Policisté v uhříněveské ulici K Netlukám, kde nalezli těla dvou zavražděných taxikářů.
I Michael má o dopadení vraha určité pochybnosti.
„Tak doufám, že chytli správného člověka. Na druhou stranu pochybuji, že by po dvou letech práce šli po někom, kde by si nebyli jistí. Každopádně hodně kluků by rádo vidělo jeho fotku a nepřál bych mu, aby se jim dostal do rukou,“ hodnotí Michael situaci.
Někteří taxikáři pochybují o tom, zda policie dopadla skutečného vraha. Pokud ano, mnoho z nich by si to s ním rádo vyřídilo osobně.
Taxikář Michael stejně jako jeho kolega František říká, že nebezpečného klienta nejde na první pohled poznat.
„Mě by i zajímalo jak ten vrah vypadá. Může to být dvoumetrová gorila, přeci jen ten první zavražděný byl kus chlapa. Zároveň to ale může být zakomplexovaný prcek. Psychopata holt člověk často pozná, až když je pozdě.“
