Zápisky z cest Václava Klause jsou svébytnou součástí cestopiseckého žánru, v nichž exprezident jakoby pozvedal upadnuvší žezlo někdejšího krále cestovatelských postřehů Karla Čapka. Nyní Klaus světu daroval další z těchto fascinujících textů.
Při své poslední cestě Václav Klaus navštívil Izrael, jak sám poznamenal, již počtvrté. Jaká byla jeho výprava, a co se na ní odehrálo? Shrnuli jsme pro vás nejdůležitější body Klausova poutavého vyprávění.
1. Shrnutí předchozích návštěv
Izrael měl tu čest, že za svou sedmdesátiletou existenci mohl již čtyřikrát přivítat Václava Klause. Jak sám vzpomíná, poprvé zemi navštívil ve funkci předsedy vlády u tehdejšího předsedy izraelské vlády Jicchaka Rabina, podruhé zde byl na jeho pohřbu poté, co byl Rabin zavražděn.
Během návštěvy Izraele se Klaus stal členem akademické rady tohoto institutu. Gratulujeme.
Třetí návštěvu Klaus vykonal již jako prezident České republiky u izraelského prezidenta Kacava. Tentokrát jako (skoro) privátní osoba Klaus stihl návštěvu Univerzity v Tel Avivu a formální přijetí členství v Akademické radě Institutu Borise Mintse, dva projevy, návštěvu exprezidenta Šimona Perese a různé společenské akce.
2. Pomýlený palubní personál
K cestě do Izraele užil Klaus služeb německé letecké společnosti Lufthansa. I zde se lidé dožadovali Klausových služeb, ta tam ale byla pověstná německá preciznost. Klaus byl oprávněně považován za spasitele, bohužel však špatnou cestou.
Klaus občas klame tělem. U Zdi nářků budil autentický židovský dojem, v letadle si ho pro změnu spletli s lékařem.
„V letadle kdosi zkolaboval a k mému údivu ke mně přiběhla posádka s dotazem, jestli nejsem lékař. To se mi ještě nikdy nestalo,“ vzpomíná na zmatení letušek Lufthansy Klaus. „Nevím, co na to řeknou moji přátelé – lékaři. Málo jsem se toho od nich naučil,“ dodává.
3. Neztotožnění se s místním pohledem na svět
Klaus přiznává, že Izrael zná velmi málo, celkově zde strávil pouhých 10 dní. Přesto zemi vnímá, s přihlédnutím k mimořádné složitosti problematiky, jako rozporuplnou a uměle vzniklou. S jednou věcí se ale ztotožnit nedokáže.
Václav Klaus má tu výhodu, že je všude vítán. I v rozporuplné zemi jako je Izrael.
„Neumím vidět svět černobíle, nevidím jen dobré a zlé, nemohu proto akceptovat jednosměrný pohled na izraelsko-palestinské dilema,“ hořekuje Klaus. Ten si je vědom i toho, že tento názor bude považován za politicky nekorektní.
4. Zpráva o počasí a demografii
Pro navození atmosféry Klaus své čtenáře informuje o meteorologické a demografické situaci v době jeho pobytu v zemi. Jak Klaus upozorňuje zájemce o cestu do Izraele, v květnu v městě Tel Aviv již není jaro. „Na letišti bylo 28o C, v noci při večeři na střeše hotelu přes 22 stupňů. Asi tady emitují do ovzduší více CO2,“ neodpustil exprezident si rýpnutí do příznivců globálního oteplování.
Pohled na město Tel Aviv, ve kterém Klaus pobýval a ve kterém již nebylo v květnu jaro.
Co se složení obyvatelstva týče, podivuje se Klaus nad vysokým počtem Rusů. „Pasová kontrolorka byla Ruska, řidič auta na cestě z letiště Rus, číšník při večeři v hotelu Rus. První večer jsem tu mluvil více rusky než anglicky,“ popisuje své překvapení Klaus, který naštěstí ruštinu bravurně ovládá.
5. Rýpnutí do aktivistů
Během návštěvy Tel Avivské univerzity se Klaus bez vlastního přičinění ocitl v srdci demonstrace studentů a zaměstanců školy, kterým se nelíbily změny týkající se úklidu prostor univerzity. Z chování aktivistů byl Klaus poněkud rozčarován.
Univerzitní protest byl jednou z vad na kráse Klausova výletu. Naštěstí odolal mámení demonstrujících studentek a do demonstrace se nezapojil.
„Agresivita studentů (přesněji studentek), když jsem nechtěl podepsat jejich výzvu k vedení univerzity, byla téměř neuvěřitelná. To už je asi ten postdemokratický Brave New World,“ posteskl si Klaus.
6. Srovnání s Institutem Václava Klause
Druhý den své návštěvy navštívil Klaus bývalého izraelského prezidenta Šimona Perese. Ve středisku, které Peres vede se Klaus neubránil srovnání se svým vlastním Institutem Václava Klause. Návštěvu rovnou komentoval, že Perese navštívil v „jeho IVK.“
Během návštěvy u Šimona Perese Klaus zavzpomínal na svůj vlastní institut.
„Počtem zaměstnanců jsou to tak 3-4 IVK. Zaujalo mne, že je jeho výkonným ředitelem bývalý šéf úřadu prezidenta Perese, což je stejné jako u nás, kde řediteluje Jiří Weigl,“ pokračuje ve srovnávání Klaus a dodává, že zatímco IVK funguje v zámečku na Hanspaulce, Peresovo centrum je v supermoderní budově s výhledem na moře.
7. Názory, které Klause nepotěšily
Na konferenci k 60. výročí telavivské univerzity, které byl Klaus hostem zaznělo mnoho témat. Mezi nimi se ale bohužel objevily i názory, které našemu exprezidentovi neudělaly radost. Jejich výčet přinášíme níže:
Kromě jídla si Klaus pochvaloval i výhled na moře.
- víra v sílu a účinnost globálních aktivit (o jejich oprávněnosti ani nemluvě) a v globální řešení problémů;
- nezpochybnitelná jistota ohledně lidmi způsobeného globálního oteplování a ohledně nutnosti boje s emisemi CO2
- podceňování významu lidské svobody a demokracie (ve prospěch elitářského řešení problémů);
- víra v technokratická řešení (bez ohledu na jejich ekonomickou smysluplnost);
- víra v realizovatelnost politicky organizované změny globálního ekonomického systému, atd.
8. Špatné názory na migraci
Jedním z témat konference byla i uprchlická krize. Klaus si jako zarytý odpůrce migrace posteskl nad tím, že Izraelci zastávají v dané věci mylné postoje. Jejich seznam pro přehlednost opět uvádíme níže:
Na výroční konferenci telavivské univerzity Klaus hovořil o migraci. U ostatních řečníků se setkal s mnoha nepochopitelnými názory.
- důraz na nezbytnost soucitu a solidarity;
- neodlišování minulých migrací od migrace současné, která probíhá v úplně jiné době;
- abstrahování od těch – pro mne nejvýznamnějších – nákladů migrace, které jsou těžko měřitelným ničením koherence evropských zemí a elementárního pocitu lidí v Evropě být ve své zemi, „být doma“;
- bláhová víra v přínosnost migrantů pro evropskou ekonomiku;
- naprosto neadekvátní porovnávání dnešní migrace do Evropy s migrací do USA a Izraele.
9. Kulinářské okénko
I na cestách se musí jíst a tak i známý gurmán Václav Klaus ochutnal místní kuchyni. V luxusní přímořské restauraci v Herzliya Pituach pojedl chutné plody moře a pochvaloval si i výhled na moře, které jeho večeři zplodilo.
Na návštěvě rakouského hospicu Klause přivítala česká vlajka a pivo.
Příjemný překvapením pak byla návštěva rakouského hospicu. Nejenže na Klausovu počest byla vyvěšena česká vlajka, ale dokonce si mohl dát ke kávě i štrůdl a napít se Budvaru.
10. Pochybnosti u Zdi nářků
Během návštěvy Jeruzaléma navštívil Klaus i jednu z největších místních pamětihodností - Zeď nářků. Zde se pozastavil nad rituály místního obyvatelstva, které popsal jako „modlící se Židy všech věků (a oděvů)“, u kterých vnímal jejich zpěvy a „kývání se“.
Zeď nářků na Klause zapůsobila. Dokonce si zde i něco přál. Doufejme, že se mu to vyplní.
Přesto při pozorování židovstva u Zdi nářků vyslovil Klaus pochybnosti. „Je to autentické? Vzniká to samovolně, přirozeně, nenásilně? Není to tvrdá indoktrinace? (To píše někdo, kdo je zděšen naším heslem „Kdo neskáče, není Čech“.),“ uzavřel své zápisky o putování Izraelem Klaus.
