V létě zaplatil Manchester United za francouzskou chobotnici středu hřiště Paula Pogbu neuvěřitelné 3 miliardy korun. Juventus Turín prostě musel tuhle nabídku přijmout, stala se novým světovým rekordem.
Tolik nestál ani Cristiano Ronaldo. Snad jedině, kdyby se kdosi zbláznil a vykoupil by z Barcelony Lionela Messiho, musel by jít výš.
Majitel Sparty Daniel Křetínský se tímhle kouskem anglického gigantu, jehož tvář nově tvoří portugalský supertrenér José Mourinho, podle všeho inspiroval. Naprosto tak změnil české poměry.
Za Václava Kadlece, čtyřiadvacetiletého ofenzivních machra, dal přes 70 milionů. Před pár lety přitom říkal: “Žádný český hráč by neměl stát více ne 20 milionů.”
Teď tuhle filozofii změnil. Rozhodl se totiž k frontálnímu útoku na výsadní postavení Viktorie Plzeň, která vyhrála ligu dvakrát po sobě. To pro hrdou Spartu a jejího vlastníka s takřka neomezenými finančními možnostmi bylo jako dvě rány ostrým kopím přímo do srdce.
S novým trenérem Karlem Jarolímem se před Václavem Kadlecem otevřela nová reprezentační šance.
Proto Křetínský přivedl Tomáše Rosického, legendu s chatrným zdravím, a nyní i Kadlece.
Mimochodem, tihle dva mají mnoho společného. Například svého agenta Pavla Pasku. Ten kdysi udělil mladému Kadlecovi, tehdy naději pražských Bohemians, odkud ho Sparta jako teenagera koupila za 10 milionů, nepříjemný cejch. “Mám kluka, který bude novým Rosickým,” řekl.
To se nepotvrdilo. Zaprvé, oba jsou rozdílní. Rosický architekt hry, geniální záložník. Kadlec spíše střelec, rychlík a hráč bažící po gólech.
Fotogalerie |
Především jsou však mezi nimi dva rozdíly. Ten první je jasný: Rosický je prostě jiná kategorie, fotbalista světové úrovně, jehož rozlet zastavila jen zranění. Kadlec se neprosadil v německé bundeslize, kam odešel ze Sparty (samozřejmě, to není nic jednoduchého). Pak se na pár měsíců vrátil, ale v Německu znovu po sparťanské epizodě strádal. Proto přestoupil do Dánska - při vší úctě k této lize by v ní rozhodně neměl hrát “nový Rosický”.
Za Kadlecovými problémy jsou navíc, na rozdíl od Rosického, i vlastnosti floutka. Rád se baví, není (nebo nebyl) ochoten rvát se v nové zemi, v Německu měl problémy s jazykem. To Rosický zvládl, vždy měl sen a šel za ním. Kadlec místo toho propadl depresím, nezvládal odloučení od Česka. Možná i proto dnes říká: “Těším se zase domů.”
Přitom je jeho návrat přiznáním prohry, kapitulací. Česká liga nesmí být pro takového fotbalistu měřítkem - to má být Německo, Itálie, Španělsko, Anglie, Francie. Jenže i přestup do Dánska (z Německa) ukázal, že Kadlec jde radši jednodušší cestou.
To by Rosický neudělal, proto je šílená investice do čtyřiadvacetiletého útočníka riskem nad jiné. Ruskou ruletou.
