Provizorně vzniklý uprchlický tábor ve francouzském přístavním městě Calais, kterému se kvůli často děsivým životním podmínkám přezdívalo Džungle, byl v uplynulém týdnu vyklizen a zdemolován. Část zapálili a zdevastovali sami rozzuření uprchlíci, o zbytek se postaraly bagry a buldozery. 6 tisíc jeho obyvatel bylo přemístěno do zařízení po celé Francii.
Redaktorka britského deníku Daily Mail se vypravila za některými z uprchlíků, kteří byli vystěhování z Džungle, aby s nimi udělala rozhovory. Z těch vyplývá jediné. Uprchlíci jsou naštvaní z nutnosti opustit Calais, ale to nic nemění na jejich odhodlání dostat se do Velké Británie. Nemají problém přiznat, že jim jde primárně o vysoké sociální dávky.
„Byli jsme oklamání. Měli jsme dostat dům, ale vystrčili nás do rozpadající se bývalé školy, kde nás spí 10 na pokoji a nevaří tu halal,“ stěžuje si na nové ubytování osmnáctiletý Afghánec Rahmat Ahmadi. „Krávy v ohradě se mají lépe než my, ale my se stejně dostaneme do Británie, kde nám dají hodně peněz. Nenávidím to tady,“ dodává.
Rahmat Ahmadi byl spolu se zhruba 800 migranty umístěn do jednoho ze zařízení v Normandii. Zde museli požádat o udělení azylu ve Francii. Téměř nikdo z uprchlíků ale ve Francii žít nechce, jejich cílem je Velká Británie, o které mají od převaděčů zakořeněnou iluzorní představu, že se jedná o ráj na zemi, kde každý dostane vše zadarmo. Část z nich ale nečeká cesta do Británie, ale vyhoštění, jelikož podmínky pro udělení azylu nesplňují.
Mezi přemístěnými uprchlíky z Calais se najdou i tací, kteří již na britské území pronikli, ale byli vráceni zpět. „Už mě jednou deportovali, ale dokázal jsem se pak vmísit mezi uprchlíky, kteří šli do Německa a pak jsem se dostal do Calais. Tam jsem čekal, až se budu moct dostat do nějakého náklaďáku, který mě odveze do Británie,“ líčí devětadvacetiletý Abdul Jabarkhel, který bydlí v uprchlickém středisku ve městečku Cerisy-la-Foret.
Nadšení nejsou ani obyvatelé měst, kam byli uprchlíci přestěhováni. Ti se bojí nárůstu kriminality ze strany frustrovaných uprchlíků. „Celé dny se tu potloukají skupinky mladých uprchlických mužů, co nemají co na práci. Bojím se pouštět ven dceru samotnou,“ říkáJosette Montaigneová, která bydlí v městečku La Chapelle Sur Vire. Nejen ona vnímá uprchlíky, kteří v jejím městě pobývají nepříliš dobrovolně, jako časovanou bombu.
Fotogalerie |
