Hanka v zajetí přijala muslimskou víru a v jejím praktikování pokračuje i po návratu do Čech. V médiích se spekuluje o Stockholmském syndromu a neschopnosti odpoutat se od traumatu. Podle slov Češky, která před třemi lety sama konvertovala, ale vše může být úplně jinak. Z důvodů xenofobních nálad si nepřeje být jmenována, ale rozhovor nám ochotně poskytla.
1. Jak je těžké pro Češku konvertovat?
Obecně se jedná o pouhou formalitu, nejtěžší bývá vyrovnat se s reakcí okolí. Záleží na prostředí, z jakého žena pochází, jak bude její rozhodnutí vnímat. Já sama jsem se reakcí bála, ale rodiče i přátelé mou volbu akceptovali s poklidem.
Nejhorší reakce čeká konvertitku venku. V Čechách se náboženství nefandí a islámu už vůbec ne. Vždyť už jen ten, kdo nepije alkohol není považován za plnohodnotného člena společnosti. Nejhorší je nenávist v očích lidí, které potkáváte. Když jsem před třemi lety konvertovala, nebyli lidé zdaleka tak zlí jako dnes. Nálada ve společnosti je strašlivá.
2. Je rozdíl když dívka konvertuje v Čechách a nebo jako Hanka v zajetí?
Samozřejmě je. Já konvertovala v poklidu doma. Okolnosti, za jakých tak učinila Hanka zná jen ona sama. Mohlo to být z donucení jak se snaží říkat většina lidí, ale mohla být v zajetí i v kontaktu s rodinou, která se k ní chovala hezky a s islámem jí seznámila. To nám ale může říct jen sama Hanka.
3. Není paradoxní, že Hanka přijala a setrvává u víry svých únosců?
Může to tak vypadat, Hanka ale není sama, těch případů je víc. V Británii žije žena, kterou unesl Taliban, byla zachráněna a žije teď podle islámu. Dle svých slov je s životem po únosu spokojena.
Pochybuji, že by Hanka u praktikování víry zůstala, kdyby se k ní chovali v zajetí zle. Možná to byl právě islám, který Hance pomohl zajetí překonat. Víra, ať už jakákoliv, dokáže člověku pomoci v podobně vypjatých situacích. Jestliže Hanka nalezla v islámu útěchu v nejtěžších časech, není důvod aby se k němu stavila negativně ani po svém návratu.
4. Mohla víra v zajetí pomoci Hance nejen duševně ale i v přístupu únosců?
Určitě ano. Přístup únosců se s největší pravděpodobností mohl k Hance jako muslimce změnit k lepšímu. Na druhou stranu, kdyby mě zajaly barmské gardy, jistě mi pomůže víc soška Buddhy v kapse, než šátek na hlavě.
5. Jak se změní české dívce život poté, co konvertuje?
Je to velmi individuální. Mně se život otočil o 180 stupňů, jsou ale dívky, co kromě modliteb moc žádný rozdíl nezaznamenají. Já třeba přestala nosit vyzývavé oblečení a trávit páteční večery opíjením se do němoty abych zahnala trable. Nyní si místo panáka v těžké chvíli pomohu modlitbou. Od reality neutíkám, ale naučila jsem se jí čelit.
Kromě krátké modlitby 5x denně, šátku na hlavě a půstu o Ramadánu žiji jako všechny ženy a dívky u nás. Studuji, pracuji, cestuji, trávím čas s rodinou a kamarády. Díky islámu jsem kupříkladu začala ctít určité morální zásady, což jsem předtím nedělala. Cítím se být lepším člověkem.
6. Co si myslíte o tom, že Hanka je prezentována jako „ta s následky“, když vlastně žije stejně plnohodnotný život jako Tonča?
Nepřekvapuje mě to. Většina lidí vnímá ženu, co dobrovolně konvertuje jako přinejmenším mentálně zaostalou. A tak vůči ní i jednají. Žena, která konvertuje v zajetí a u víry setrvá je pak v jejich očích už zcela vyšinutá. Tento společenský tlak Hance rozhodně žádná traumata překonat nepomůže, spíše naopak.
Muslimka může být čím chce, lékařkou, vědkyní, pilotkou, učitelkou... Když ale nestrhne šátek z hlavy a neuzná, že její náboženství je středověký výmysl, zůstane v očích společnosti hloupou a zaostalou.
7. Jak je to s přijetím arabského jména? Je pro ženy povinné?
Není to povinné.
Je to jen doporučováno, pokud má dívka vyloženě křesťanské nebo židovské jméno nebo je její jméno v arabštině hanlivé.
Jméno Hana je kupříkladu jedním z islámských jmen, tudíž toto Hanka vůbec nemusí řešit.